Tomio Okamura na sociálních sítích tvrdí, že „téměř dvě třetiny českých občanů vnímají Ukrajince jako problematické“ a spojuje to s kriminalitou, násilím, arogancí a nepřizpůsobivostí. Je pravda, že nový průzkum Ipsos pro Seznam Zprávy ukázal, že zhruba 60 procent respondentů považuje Ukrajince za problematické. Už tady je ale vidět první posun: 60 procent není totéž co „téměř dvě třetiny“, a hlavně jde o velmi hrubé shrnutí jedné odpovědi v jednom konkrétním výzkumu, nikoli o jednoznačný obraz celé české společnosti.
Stejný průzkum navíc ukázal i to, co Okamurova grafika zamlčuje. Analytik Ipsosu Michal Kormaňák upozornil, že přestože asi 60 procent lidí označuje ukrajinskou menšinu za problematickou, negativní osobní zkušenost s Ukrajinci má jen necelá třetina respondentů. Téměř 37 procent popsalo svou zkušenost jako neutrální a lehce přes pětinu jako pozitivní nebo negativní. Jinými slovy: část negativního obrazu není založena na přímém kontaktu, ale spíše na přenesených dojmech z médií či okolí. Právě to je podstatný kontext, bez něhož Okamurův výrok působí mnohem tvrději, než odpovídá samotným datům.
Manipulativní je i způsob, jakým Okamura popisuje důvody údajné problematičnosti. Podle článku Seznam Zpráv byla mezi respondenty, kteří Ukrajince označili za problematické, nejčastější výhrada ta, že je „živíme na dávkách“; uvedlo ji bezmála 68 procent z této skupiny. Polovina z nich mluvila o tom, že jsou „nesnášenliví a nezapadli“, a třetina tvrdila, že berou Čechům práci. Okamurova grafika tedy vybrala jen nejostřejší a emočně nejsilnější část argumentace, zatímco zcela pominula, že stejný text zároveň připomíná veřejně dostupná data Ministerstva práce a sociálních věcí, podle nichž příjmy státu od lidí s dočasnou ochranou převyšují výdaje na jejich podporu. MPSV například za třetí čtvrtletí 2025 uvádělo modelované příjmy 8,2 miliardy korun proti výdajům 3,9 miliardy.
Jiné průzkumy navíc ukazují, že česká veřejnost není vůči Ukrajincům zdaleka tak jednoznačně odmítavá, jak se snaží SPD sugerovat. CVVM v listopadu 2025 zjistilo, že 61 procent lidí si myslí, že se ukrajinské uprchlíky daří začleňovat do české společnosti. Současně 40 procent respondentů uvedlo, že množství uprchlíků v Česku je přiměřené, zatímco 47 procent soudilo, že jich země přijala více, než je schopna zvládnout. I to ukazuje rozpolcený, nikoli jednostranně odmítavý postoj.
Podobně vyzněl i letošní průzkum Kantar CZ pro Českou televizi. Podle něj si 69 procent dotázaných myslí, že se Ukrajincům daří začlenit do české společnosti. Pozitivní zkušenost s nimi mělo 35 procent lidí, neutrální 30 procent a negativní přibližně pětina. Takový výsledek je s Okamurovou zkratkou těžko slučitelný: nelze zároveň tvrdit, že Ukrajinci jsou pro většinu společnosti především zdrojem kriminality a nepřizpůsobivosti, a přehlížet, že většina respondentů zároveň říká, že se do společnosti začleňují.
A platí i to, co zmiňujete k pomoci Ukrajině. Únorový průzkum STEM ukázal, že postoje Čechů k pomoci napadené zemi se meziročně zlepšily. Ještě konkrétnější čísla přinesl průzkum NMS Market Research citovaný Českými novinami: pro nějakou formu pomoci Ukrajině bylo 77 procent respondentů, humanitární pomoc podporovaly tři pětiny dotázaných a jen 15 procent lidí uvedlo, že by vláda neměla Ukrajině pomáhat vůbec. Také CVVM v listopadu 2025 zjistilo, že úplné zastavení podpory Ukrajině ve válce s Ruskem chtěla necelá pětina respondentů, zatímco 32 procent bylo pro zachování dosavadní úrovně podpory a 14 procent pro její zvýšení. Ani tady tedy neplatí, že by většina Čechů žádala ukončení pomoci.
Celkově tedy platí, že Okamura nevychází z úplně smyšleného čísla, ale nakládá s ním způsobem, který je zavádějící. Z jednoho dílčího ukazatele vytváří dojem obecného a jednoznačného odsudku celé skupiny lidí. Zamlčuje, že negativní zkušenost má jen menší část respondentů, že většina lidí zároveň věří v integraci Ukrajinců a že většina Čechů nepodporuje úplné ukončení pomoci Ukrajině. Nejde tedy o přesný popis reality, ale o typickou politickou manipulaci s vybraným fragmentem průzkumu.