Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP), spojená s Danielem Vávrou a dříve i s Natálií Vachatovou, se v posledních týdnech ocitla ve středu dvojí kritiky. Jednak kvůli návrhu zákona o takzvaných zahraničních vazbách, který podle právničky Veroniky Bílkové v některých ohledech dopadá ještě šířeji než ruský zákon o „zahraničních agentech“, a jednak kvůli vlastní činnosti spolku, která podle části expertů může naplňovat znaky lobbování, aniž by byl zapsán v registru lobbistů.
SOSP sama na svém webu uvádí, že „navrhuje a oponuje legislativní opatření“, vysvětluje poslancům, senátorům a europoslancům rizika nové regulace a usiluje o to „přimět vládu a zákonodárce k legislativním opatřením na ochranu svobody projevu“. Novinky připomněly i další aktivity: seminář ve Sněmovně, konzervativní kemp s účastí politiků či konferenci o svobodě slova za účasti představitelů ANO, SPD, Motoristů a Stačilo!. Andrej Babiš navíc veřejně potvrdil, že se s Danielem Vávrou kvůli tématu svobody slova sešel.
Právě tady vzniká spor o to, zda jde „jen“ o veřejnou debatu, nebo už o lobbování. Zákon č. 168/2025 Sb. definuje lobbování jako činnost směřující k přímému ovlivnění jednání lobbovaného při přípravě, projednávání nebo schvalování právních předpisů a dalších dokumentů. Ze zákona jsou sice vyňaty například výstupy v médiích, petice nebo individuální občanská iniciativa, ale výjimka pro „veřejný seminář“ či „konferenci“ v zákoně sama o sobě uvedena není. Ministerská metodika i právní expertky citované Novinkami proto upozorňují, že rozhodující není forma, nýbrž to, zda jde o soustavnou a přímou snahu ovlivňovat zákonodárce či další lobbované osoby.
SOSP namítá, že od účinnosti zákona v červenci 2025 žádné lobbování neprovádí a že její komunikace probíhá veřejně, případně formou petic či otevřených dopisů, takže se na ni povinnost registrace nevztahuje. Jenže právě tento výklad zpochybňují oslovené expertky Monika Krejčí z Transparency International a ústavní právnička Marie Zámečníková. Obě upozorňují, že i veřejná komunikace může být lobbováním, pokud míří na konkrétní osoby a konkrétní legislativu. Pokud by se prokázalo, že někdo soustavně lobbuje bez registrace, zákon počítá se sankcemi; ministerstvo spravedlnosti uvádí, že za porušení povinností mohou padat pokuty až do výše jednoho milionu korun nebo tří procent hodnoty aktiv právnické osoby.
Druhou rovinou sporu je samotný návrh zákona o „zahraničních vazbách“, na němž se podle Seznam Zpráv podílela Natálie Vachatová spolu s politiky ANO a SPD. Právnička Veronika Bílková po analýze návrhu uvedla, že česká verze se americkému zákonu FARA příliš nepodobá a v některých ohledech je širší než ruská úprava. Upozornila například, že návrh používá mimořádně širokou definici zahraniční vazby, mohl by dopadat na velmi široký okruh aktérů a je podle ní navíc řemeslně velmi špatně napsaný. To ale stále neznamená, že je korektní automaticky přebírat nejostřejší politické slogany ze sociálních sítí o „národní zradě“, „kolaborantech“ nebo tvrzení, že je návrh „z 80 procent opsaný z Ruska“, pokud k tomu autor nepředloží přesný rozbor textu paragraf po paragrafu. Doložené je především to, že expertní kritika návrhu je velmi tvrdá a že argument o inspiraci americkým FARA odbornému srovnání neodpovídá.
Shrnuto: kritika SOSP nestojí jen na politických dojmech, ale opírá se o dva doložené okruhy problémů. Zaprvé, experti vážně zpochybňují návrh zákona o zahraničních vazbách a upozorňují, že může být protiústavní, nepřiměřeně široký a inspirovaný spíše autoritářskými modely než americkým FARA. Zadruhé, sama SOSP, která se stylizuje do role obránce transparentnosti a svobody slova, dnes čelí otázce, zda její vlastní soustavné kontakty s politiky a snaha ovlivňovat legislativu už neměly být podle českého zákona transparentně zapsány v registru lobbování. O tom ale s konečnou platností nerozhodne facebookový status ani novinový titulek, nýbrž případné posouzení ministerstva a v krajním případě soud.