Na sociálních sítích se šíří tvrzení, že ve Spojených státech začíná legislativní boj proti mRNA technologiím a že některé státy připravují zákony, které je mají považovat za biologické zbraně. Podobné interpretace zveřejnila například Petra Rédová. Ve skutečnosti je ale situace podstatně jiná a tvrzení vytrhávají fakta z kontextu.
Je pravda, že v několika amerických státech byly v roce 2025 podány návrhy zákonů, které se týkají mRNA technologií. Konkrétně jde o návrhy v Tennessee (SB1949), Arizoně (HB2974) a Minnesotě (HF3219). Tyto návrhy obsahují formulace, které by mRNA přípravky zařazovaly mezi biologické zbraně nebo by jejich distribuci zakazovaly.
Zásadní je ale to, že jde pouze o jednotlivé návrhy zákonů, nikoli o schválenou legislativu. V americkém systému může návrh předložit prakticky každý zákonodárce a každý rok tak vznikají tisíce návrhů, z nichž většina nikdy neprojde ani prvním výborem. Samotné předložení návrhu proto nevypovídá o tom, že by šlo o široce sdílený nebo odborně podložený postoj.
Důležité je i to, z jakých argumentů tyto návrhy vycházejí. Texty některých z nich označují mRNA vakcíny za „zbraně hromadného ničení“ nebo biologické agens. Taková tvrzení však neodpovídají vědeckému konsenzu ani stanoviskům regulačních institucí. Světová zdravotnická organizace, americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) i Evropská léková agentura (EMA) považují mRNA vakcíny za standardní léčivé přípravky, jejichž bezpečnost je průběžně sledována.
Tvrzení, že v Evropě je debata o mRNA „umlčována“, také neodpovídá realitě. V Evropské unii probíhá standardní vědecká i politická diskuse, zveřejňují se studie o účinnosti i vedlejších účincích a fungují systémy farmakovigilance. O vakcínách se diskutovalo v národních parlamentech i v Evropském parlamentu a výsledky kontrol jsou veřejně dostupné.
Samotný fakt, že se někde objeví legislativní návrh, tedy neznamená, že jde o důkaz zásadního obratu ve vědeckém poznání nebo o „otevírání pravdy“, jak to naznačují dezinformační příspěvky. V tomto případě jde spíše o okrajové politické iniciativy, které vycházejí z narativů šířených antivakcinačními skupinami, nikoli z odborného konsenzu.
Interpretace, že tyto návrhy dokazují údajné utajování nebo zákaz diskuse o mRNA technologiích, je proto zavádějící. Fakta ukazují, že jde o jednotlivé neprojednané návrhy, které nereprezentují postoj vědecké komunity ani většiny legislativy ve Spojených státech či Evropě.