Senátor Zdeněk Hraba se na sociálních sítích přidal k politikům, kteří šíří zavádějící tvrzení o alžírské boxerky Imane Khelif. V příspěvku uvedl, že „přiznala, že má mužské chromozomy“ a že lidé, kteří její start v ženské kategorii hájili, by se měli omluvit. Takové tvrzení ale neodpovídá tomu, co boxerka skutečně řekla ani tomu, co je veřejně doloženo.
Hraba vychází z mediálních zkratek a zjednodušených interpretací, které se šíří po sociálních sítích. Imane Khelif totiž nikdy neřekla, že je muž, ani nepřiznala, že má chromozomy XY. V rozhovorech uvedla, že má ženský fenotyp, ale nese gen SRY, který se běžně spojuje s vývojem mužských pohlavních znaků. Zároveň zdůraznila, že není transgender osobou a celý život žije jako žena.
Právě zde dochází k časté manipulaci. Přítomnost genu SRY automaticky neznamená, že člověk má „mužské chromozomy XY“. Vzácné genetické varianty mohou způsobit, že se tento gen objeví i u jedinců s jinou chromozomální konfigurací. Medicína tyto situace označuje jako rozdíly ve vývoji pohlaví (DSD). Jde o biologické variace, nikoli o podvod nebo „převlékání“ muže za ženu, jak to prezentují někteří politici.
Khelif zároveň uvedla, že pod lékařským dohledem podstoupila hormonální léčbu ke snížení testosteronu, aby splnila pravidla sportovních organizací. Ani to není přiznání podvodu. U sportovkyň s některými formami DSD jde o standardní postup, který vyžadují pravidla jednotlivých federací.
Klíčové je, že neexistuje žádný veřejně ověřený důkaz, že by měla chromozomy XY. Tato tvrzení vycházejí především z prohlášení Mezinárodní boxerské asociace (IBA), která ji v roce 2023 diskvalifikovala z mistrovství světa. Výsledky testů však nebyly zveřejněny a Mezinárodní olympijský výbor (IOC) tyto závěry zpochybnil.
Naopak právě IOC umožnil Khelif start na olympiádě v Paříži 2024. Startovala podle platných pravidel a splnila všechna kritéria. Žádný podvod jí prokázán nebyl a její účast byla z hlediska olympijských pravidel legitimní.
Tvrzení, že „přiznala mužské chromozomy“, tak není pravdivé. Jde o typickou zkratku, kdy se složitý medicínský problém redukuje na jednoduchý politický slogan. Debata o férovosti ve sportu je legitimní, ale musí vycházet z ověřených faktů, nikoli z nepřesných tvrzení nebo osobních útoků.
Případ boxerky Khelif tak znovu ukazuje, jak se odborné téma může stát nástrojem politické kampaně. Místo věcné diskuse o pravidlech sportu a medicínských faktech se šíří zjednodušené a nepravdivé výroky, které realitu spíše zkreslují, než vysvětlují.