Na sociálních sítích se šíří příspěvek předsedy PRO Jindřicha Rajchla, který tvrdí, že alžírská boxerka Imane Khelif „přiznala, že má mužské chromozomy“, podstoupila hormonální terapii a je tak „definitivně chlap a podvodník“. Zároveň připojuje osobní útok na nás. Podívejme se, co boxerka skutečně řekla a jaká jsou ověřitelná fakta.
Rajchlův příspěvek vychází z aktuálních mediálních výstupů, které se vracejí k debatě o biologických parametrech sportovkyň v ženských kategoriích. Jenže interpretace, kterou nabízí, je zjednodušená a zavádějící. Khelif totiž neřekla, že je muž, ani nepřiznala žádný podvod. V rozhovorech uvedla, že má ženský fenotyp, ale nese gen SRY, který se běžně spojuje s mužskými chromozomy. Zdůraznila přitom, že nejde o transgender osobu a že takto žije celý život jako žena. Dokonce, že je otevřená testování pro další olympijské hry.
Současně připustila, že pod lékařským dohledem podstoupila hormonální léčbu ke snížení testosteronu, aby splnila pravidla sportovních organizací. To však není žádné přiznání podvodu. Podobná léčba je běžnou součástí pravidel pro sportovkyně s některými variacemi vývoje pohlaví (tzv. DSD), pokud chtějí startovat v ženských kategoriích.
Klíčové je, že neexistuje veřejně ověřený důkaz, který by jednoznačně potvrzoval, že má „mužské chromozomy XY“, jak tvrdí řada příspěvků na sociálních sítích. Tyto informace pocházejí především z tvrzení představitelů Mezinárodní boxerské asociace (IBA), která ji v roce 2023 diskvalifikovala z mistrovství světa. Výsledky testů však nebyly zveřejněny a Mezinárodní olympijský výbor (IOC) tyto závěry zpochybnil.
Právě IOC přitom umožnil Khelif start na olympiádě v Paříži 2024, kde následně vyhrála zlatou medaili. Startovala podle pravidel platných pro olympijský turnaj a splnila stanovená kritéria. Není tedy pravda, že by se prokázalo, že „podváděla“ nebo že by startovala nelegálně.
Celý spor ve skutečnosti souvisí s komplikovanou medicínskou oblastí rozdílů ve vývoji pohlaví (DSD). Někteří lidé mohou mít ženský vzhled a identitu, ale určité genetické či hormonální znaky typické pro muže. Sportovní federace se dlouhodobě přou o to, jak tyto situace řešit a jak nastavit pravidla férové soutěže. Jde o složitou odbornou debatu, nikoli o jednoduché schéma „muž versus žena“, jak ho prezentují politici na sociálních sítích.
Rajchlův výrok, že boxerka „přiznala, že je chlap a podvodník“, tak neodpovídá tomu, co skutečně řekla ani tomu, co je veřejně doloženo. Jde o hodnotící a útočné tvrzení bez faktického základu. Stejně tak osobní urážky namířené proti konkrétním lidem nepatří do věcné debaty o pravidlech sportu ani o biologii.
Celá kauza tak znovu ukazuje typický postup, kdy se složité medicínské a sportovní téma zjednoduší do úderného, ale nepravdivého sloganu, který se následně využije k politickému útoku. Fakta jsou přitom podstatně střízlivější: boxerka startovala podle platných pravidel, žádný podvod jí prokázán nebyl a její biologická situace je předmětem odborné, nikoli politické debaty.