Výroky ministra obrany Jaromír Zůna, jimiž minulý týden podpořil pokračování české muniční iniciativy na pomoc Ukrajině a připomněl roli Česka v obraně napadené země, vyvolaly uvnitř hnutí SPD nečekaně ostrou reakci. Vedení strany se od jeho slov rychle distancovalo a předseda SPD Tomio Okamura oznámil, že ministerstvo obrany má připravit podklady k ukončení své role v muniční iniciativě. Sám ministr se po jednání poslaneckého klubu k věci veřejně nevyjadřoval a novináři nedostali prostor pro dotazy.
Okamura současně zopakoval dlouhodobou linii SPD, podle níž Česká republika nemá z rozpočtu financovat nákup zbraní ani munice pro Ukrajinu. Stejně odmítavě se vyjádřil i k plánovanému nákupu amerických letounů F-35, který označil za příliš drahý. Vedení hnutí přitom trvalo na tom, že Zůnovy výroky neodrážejí oficiální postoj SPD, a zdůrazňovalo, že komunikaci tématu Ukrajiny má mít nadále na starosti především premiér.
Právě zde se ale objevuje zásadní rozpor, na který upozornila řada komentátorů i prezident Petr Pavel. Bezprostředně po zahájení ruské invaze na Ukrajinu totiž Poslanecká sněmovna dne 24. února 2022 jednomyslně schválila usnesení, které Rusko označuje za agresora a vyzývá vládu, aby Ukrajině poskytla „veškerou potřebnou pomoc“. Pro toto usnesení tehdy hlasovali všichni přítomní poslanci SPD.
Text schváleného usnesení nejen odsuzuje nevyprovokovanou agresi Ruska, ale také výslovně podporuje územní celistvost Ukrajiny, její právo na obranu a vyzývá k pokračování podpory v rámci Evropské unie, NATO i dalších mezinárodních organizací. Dokument rovněž vyzývá k prosazování protiruských sankcí a k posilování obranyschopnosti spojenců na východním křídle NATO. Jde tedy o jasně formulovaný politický závazek, k němuž se SPD sama přihlásila.
Zůnova slova o tom, že „Rusko je agresor“ a že česká muniční iniciativa není principiálně zpochybňována, tak nejsou žádným novým nebo vybočujícím stanoviskem. Naopak přesně odpovídají tomu, co SPD formálně podpořila krátce po začátku války. Připomněl to i prezident Pavel, podle něhož ministr obrany pouze zopakoval postoj, který si hnutí samo odhlasovalo, a není tedy důvod jej za tato vyjádření kritizovat.
Aktuální reakce vedení SPD proto působí spíše jako snaha přizpůsobit se očekávání části vlastních voličů, než jako konzistentní pokračování dříve přijatých závazků. Rozpor mezi oficiálním usnesením z roku 2022 a dnešní rétorikou hnutí ukazuje, že problémem nejsou Zůnova slova, ale proměna politické komunikace SPD v čase – bez toho, aby se strana otevřeně vypořádala se svou vlastní minulou pozicí k ruské agresi proti Ukrajině.
Vedle rozporu mezi aktuální rétorikou SPD a jejím vlastním hlasováním z roku 2022 se v celé kauze objevuje ještě druhý, neméně podstatný nesoulad. Vedení SPD dlouhodobě odmítá označení hnutí za proruské a opakovaně zdůrazňuje, že po zahájení invaze se samo přihlásilo k podpoře Ukrajiny a k odsouzení ruské agrese. Právě na toto hlasování z února 2022 se SPD odvolává pokaždé, když čelí kritice kvůli své zahraničněpolitické orientaci.
Ve chvíli, kdy však ministr obrany Jaromír Zůna tuto pozici veřejně zopakoval – tedy že Rusko je agresor, Ukrajina byla napadena a Česká republika má svou roli v mezinárodní pomoci – následovala ze strany hnutí prudká vnitřní reakce. Byla svolána koaliční rada, jednání poslaneckého klubu i další stranické orgány a vedení SPD se od ministrových výroků začalo distancovat, případně je reinterpretovat.
Vzniká tak paradoxní situace: SPD oficiálně tvrdí, že její postoj k válce na Ukrajině není proruský a opírá se o vlastní hlasování v Poslanecké sněmovně, zároveň však považuje veřejné připomenutí tohoto postoje za politický problém, který je nutné interně „řešit“. Nejde tedy o to, že by Jaromír Zůna řekl něco, co by bylo v rozporu s oficiálními dokumenty hnutí, ale o to, že tyto dokumenty přestal být ochoten veřejně hájit politický marketing strany.
Celá epizoda tak neukazuje spor o fakta nebo o obsah vládní politiky, ale spíše napětí mezi formálně přijatými stanovisky SPD a její současnou komunikací směrem k vlastním voličům. Kritizována nejsou samotná slova ministra obrany, nýbrž to, že zazněla nahlas a bez obvyklého rétorického odstupu, který si vedení hnutí v posledních letech vybudovalo.