Ruská propaganda dlouhodobě reaguje na mobilizaci zahraničních dobrovolníků do ukrajinské armády masivními dezinformačními kampaněmi. Zvláštním terčem se stala Kolumbie, odkud podle ukrajinských údajů pocházela v roce 2024 až téměř polovina zahraničních rekrutů. Kreml se snaží přesvědčit obyvatele Latinské Ameriky, že „Ukrajina masově umírá“, že „nevrací těla padlých“, i že „orgány mrtvých končí na černém trhu“. Tyto narativy mají vyvolat zdání ukrajinské porážky a budit strach u potenciálních dobrovolníků.
Propaganda těží i z reálných slabin Ukrajiny – občasných excesů při odvodech či nevhodných kampaní na sociálních sítích – ale využívá je k šíření zcela vymyšleného obsahu. Například po videu ukrajinského ministerstva obrany, které srovnávalo roční vojenský plat s počtem cheeseburgerů, začaly ruské kanály šířit falešné „náborové plakáty“ pro Kolumbijce slibující tisíc „burritos“ měsíčně. Stejně tak kolovaly podvržené bannery údajně lákající mladé Ukrajinky či seniory, přestože ukrajinská mobilizace má jasně dané věkové a zdravotní limity.
K posílení dojmu masových ztrát Kreml používá vytržené či zcela falešné fotografie „padlých cizinců“. Tak se například za oběti války na Ukrajině vydávali francouzští vojáci padlí roku 2019 v Mali nebo britští vojáci z Afghánistánu. Šíří se i podvržené grafiky připisované serveru Statista či AI-videa údajných kapitulujících Ukrajinců vytvořené v programu Sora. Cílem je utvrdit publikum v domněnce, že Rusko má ve válce převahu, a odradit budoucí dobrovolníky.
Velkou roli hraje i narativ o „nevracení těl“ a „krádežích orgánů“. Kreml například tvrdil, že tělo Kolumbijce Michaela Ramíreze bylo vráceno bez orgánů – problém je, že Ramírez byl v době šíření zprávy veden jako nezvěstný. Ukrajinští lékaři navíc opakovaně vysvětlili, že taková tvrzení nejsou ani technicky možná: orgány je nutné transplantovat do dvou hodin a dárce i příjemce musí splňovat přísná kritéria kompatibility.
Zvlášť intenzivní je kampaň o „nucené mobilizaci“. Na sítích se virálně šířilo AI-video údajného třiadvacetiletého Ukrajince, který pláče, že je „nucen jít na frontu“. Obsah sdílely proruské účty v nejméně třinácti jazycích. Kreml zároveň šíří zmanipulované fotografie falešných náhrobků, podvržené reportáže s logy renomovaných médií i smyšlené historky o „honorování stráží za chytání zběhů“. Využívá přitom i skutečné excesy – například video z Charkova, kde rekrutátor udeřil muže, který měl potvrzenou výjimku – a zasazuje je do rámce masového organizovaného násilí.
Součástí propagandy jsou také přehnané údaje o „statisících mrtvých Ukrajinců“. Objevují se tvrzení o více než milionu obětí, údajně „potvrzená“ Mezinárodním červeným křížem – ten však taková prohlášení vůbec nevydal. Ve skutečnosti existují jen odhady: podle studie CSIS z roku 2025 dosáhl počet padlých a zraněných Ukrajinců přibližně 400 tisíc, zatímco Rusko má podle amerických analytiků i ukrajinských zdrojů násobně vyšší ztráty.
Na odhalování těchto kampaní spolupracují organizace z Evropy i Latinské Ameriky, včetně Maldita.es, StopFake, Myth Detector, Delfi či La Silla Vacía. Ty využívají společné úložiště FIMI, které zachytává dezinformační obsah napříč státy a umožňuje sledovat, jak se ruské narativy koordinovaně šíří mezi Evropou a Latinskou Amerikou. Výzkum ukazuje, že ruské operace pracují s týmiž motivy po celém světě: vyděsit, odradit a rozložit důvěru v ukrajinské instituce i podporu dobrovolníků z ciziny.