Bývalá kandidátka neúspěšného hnutí Stačilo! Petra Rédová zveřejnila na Facebooku výzvu, aby součástí plánované nové fakultní nemocnice v Praze vzniklo specializované Centrum pro diagnostiku, léčbu a výzkum postvakcinačních syndromů po očkování proti covidu-19. Rédová tvrdí, že Česká republika nemá žádné oficiální pracoviště, které by se těmito údajným následky systematicky zabývalo, a že mnoho lidí po očkování trpí dlouhodobými obtížemi. Na svém profilu přitom označila i politiky jako Adama Vojtěcha, Alenu Schillerovou či Andreje Babiše, které žádá, aby návrh zvážili.
Vědecká fakta ale ukazují něco jiného. Takzvaný „postvakcinační syndrom“ není žádná oficiálně uznaná diagnóza. Tento pojem neexistuje v Mezinárodní klasifikaci nemocí (ICD), neuznávají jej ani Světová zdravotnická organizace (WHO), Evropská léková agentura (EMA) či český Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Lékaři sledují a popisují jen konkrétní, přesně definované nežádoucí účinky po očkování – například myokarditidu, anafylaktickou reakci nebo velmi vzácné trombózy u některých vektorových vakcín. Tyto komplikace jsou dobře zmapované, jejich výskyt je extrémně vzácný a zdravotní přínosy očkování jednoznačně převažují nad riziky.
Podle dat SÚKL i EMA se závažné nežádoucí účinky po vakcínách proti covidu-19 vyskytují v jednotkách až desítkách případů na milion podaných dávek. Naproti tomu následky po prodělání samotné infekce covidem, tzv. long COVID, se objevují u několika procent nakažených. Mezinárodní studie, včetně rozsáhlého výzkumu Global Vaccine Data Network zahrnujícího téměř sto milionů očkovaných osob, potvrzují, že dlouhodobé poškození zdraví po vakcíně je mimořádně vzácné. Odborníci se shodují, že neexistuje věrohodný důkaz o existenci specifického „postvakcinačního syndromu“ jako samostatné jednotky.
V České republice navíc už dnes existují instituce, které se nežádoucími účinky po očkování zabývají. Každý podezřelý případ hodnotí farmakovigilanční systém SÚKL, závažnější komplikace řeší příslušná specializovaná oddělení – například kardiologie, neurologie či imunologie. Neexistuje proto odborný důvod, proč by mělo vznikat nové centrum pro nejasně definovaný stav, který nemá jednotná diagnostická kritéria ani oporu v medicíně založené na důkazech.
Zřízení samostatného „centra pro postvakcinační syndrom“ by tak nebylo jen odborně neodůvodněné, ale mohlo by i posilovat dezinformační narativy, podle nichž očkování způsobilo masové zdravotní problémy, které stát „tají“. Realita je opačná – bezpečnost vakcín je průběžně sledována a ověřována nezávislými institucemi po celém světě. Místo vytváření nových, politicky motivovaných institucí dává smysl posilovat existující medicínský dohled, transparentní komunikaci a péči o pacienty s doloženými diagnózami, nikoli s hypotetickými syndromy.