V posledních dnech se znovu otevírá debata o tom, jak by měla Severoatlantická aliance reagovat na narušování vzdušného prostoru svých členských států ruskými letouny. Prezident Petr Pavel na Dnech NATO prohlásil, že v krajním případě je možné narušitele sestřelit, protože Rusko „se bude chovat tak, jak mu dovolíme“. Jeho slova se mohou zdát tvrdá, ale z hlediska mezinárodního práva i praxe NATO mají svou logiku.
Není to totiž poprvé, kdy se podobná situace odehrála. V roce 2015 turecké letectvo sestřelilo ruský bombardér Su-24, který po varováních narušil turecký vzdušný prostor na hranici se Sýrií. Incident trval jen několik sekund, ale Turecko dalo jasně najevo, že nebude tolerovat cizí letouny na svém území. NATO tehdy podpořilo právo svého člena bránit se a ačkoliv se celá událost stala předmětem ostré diplomatické roztržky, Rusko nakonec od eskalace ustoupilo.
Současné narušení estonského vzdušného prostoru, kdy tři ruské stíhačky MiG-31 setrvaly nad územím členského státu NATO celých dvanáct minut, ukazuje, že Moskva testuje odhodlání Západu a hledá hranice, kam až může zajít. Takové provokace nejsou náhodné a mají jasný politický vzkaz: ukázat slabost a nerozhodnost aliance. Pokud by NATO nereagovalo, dalo by tím Rusku signál, že další a ještě agresivnější kroky projdou bez následků.
Tvrdá reakce, o které hovoří český prezident, proto není voláním po válce, ale naopak po odstrašení. Pouze věrohodné a jednotné vystupování dokáže zabránit tomu, aby se podobné incidenty staly běžnou rutinou a ohrožovaly bezpečnost členských států. Stejně jako v roce 2015 by sestřel narušitele nebyl aktem agrese, ale uplatněním legitimního práva na obranu vzdušného prostoru.
Že nejde o akademickou debatu, ukazují i nálady ve společnosti. Podle nedávných průzkumů považuje téměř 40 % Čechů politiku Ruska za velké nebezpečí a většina veřejnosti podporuje členství v NATO jako klíčovou záruku bezpečnosti. Tvrdší postup vůči provokacím Moskvy tedy není jen postojem vojenských stratégů, ale odpovídá i rostoucím obavám lidí, kteří si uvědomují, že ruské chování představuje reálnou hrozbu pro Evropu.