Na sociálních sítích se v posledních dnech začalo šířit video z předvolební akce Petra Fily, kde jedna z návštěvnic tvrdí, že je obětí takzvaného programu MKULTRA a ovládána psychotronickými zbraněmi. Podobná tvrzení působí bizarně, ale zapadají do dlouhodobého narativu konspiračních teorií, které se v různých obměnách vracejí už několik desetiletí.
Základem dnešních mýtů je skutečný program CIA z 50.–70. let nazvaný MKULTRA. Ten se skutečně zabýval výzkumem možností ovlivňování lidské psychiky, včetně experimentů s LSD a hypnózou. Program byl oficiálně ukončen v roce 1973 a jeho mnohé aspekty byly zdokumentovány v odtajněných spisech i v následném vyšetřování amerického Kongresu. Nic z toho ale nesvědčí o tom, že by šlo o masové ovládání lidí či „zbraně na dálku“, jak si dnes vykládají konspirační scény.
Právě tato reálná, byť omezená, historická zkušenost se stala úrodnou půdou pro fantastické domněnky. Od 80. let se v postkomunistických zemích i na Západě rozvíjely příběhy o „psychotronických zbraních“ schopných vysílat vlny, které manipulují lidským vědomím. V Československu se například tento pojem objevoval v poloprofesionálních časopisech zabývajících se parapsychologií a postupně pronikl i do politických debat, kdy někteří jednotlivci začali tvrdit, že jsou „terčem“ státních nebo nadnárodních sil.
Konspirační teorie se navíc opíraly o popkulturní inspirace. Romány science fiction i filmy ze studené války často pracovaly s motivem „zbraní mysli“ a tajných experimentů, které dokáží proměnit obyčejného člověka v poslušného agenta. Slavný thriller The Manchurian Candidate z roku 1962 (a jeho pozdější remake) vyvolal představu „naprogramovaného“ atentátníka, což se v očích konspirátorů snadno propojilo s představami o MKULTRA.
V českém prostředí se mýtus o psychotronických zbraních stal oblíbeným vysvětlením nejrůznějších osobních potíží. Někteří lidé tvrdí, že jim záhadné technologie způsobují bolesti hlavy, nespavost či hlasy v hlavě. Odborníci na psychologii to ovšem označují za formu paranoidního bludu – vysvětlení, které dává subjektivní smysl těm, kteří se cítí být oběťmi neviditelného spiknutí.