Na českém Facebooku se v posledních dnech šíří příspěvky, které tvrdí, že za současnou epidemii svrabu v Česku mohou ukrajinští uprchlíci. Typickým příkladem je status uživatele, který napsal: „Pokud tu nebyli Ukrajinci, tak tohle tu neexistovalo!“ Podobná obvinění se na sociálních sítích objevují pravidelně, ať už jde o žloutenku, tuberkulózu nebo černý kašel. Společným jmenovatelem bývá snaha přiřknout vinu cizincům, přestože fakta ukazují jiným směrem.
Pokud jde o samotnou Ukrajinu, žádné dostupné studie ani zdravotnické statistiky nepotvrzují, že by šlo o zemi se specifickým problémem se svrabem. Jako v každé oblasti zasažené válkou se mohou objevit lokální ohniska spojená s přelidněním a omezeným přístupem ke zdravotní péči, ale nic nenasvědčuje tomu, že by právě Ukrajina byla výrazným zdrojem této nákazy. Svrab je přitom onemocnění s celosvětovým výskytem, vyskytuje se v různých podobách i ve vyspělých zemích a jeho šíření nesouvisí s národností.
Realitu české epidemie přehledně shrnula Ověřovna serveru iROZHLAS. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky připadalo do konce srpna letošního roku na ukrajinské občany pouhých 85 případů svrabu z celkových 6444. To odpovídá přibližně jedné setině ukrajinské populace žijící v Česku a je to dokonce méně, než činí průměr v české společnosti. Podobně nízké hodnoty byly evidovány i v předchozích letech, což znamená, že ukrajinská menšina patří mezi skupiny s nižším výskytem nemoci.
Odborníci navíc upozorňují, že nárůst svrabu v Česku má dlouhodobý charakter. Zástupkyně Státního zdravotního ústavu Kateřina Fabiánová připomněla, že počty případů pozvolna rostou již od roku 2007 a menší epidemie se cyklicky vracejí přibližně po dvaceti letech. Současná vlna tedy zapadá do tohoto trendu a nemá žádnou přímou souvislost s válkou na Ukrajině ani s přílivem uprchlíků.
Rozložení případů v jednotlivých regionech navíc ukazuje, že epidemie se nejsilněji projevuje v Moravskoslezském a Olomouckém kraji, tedy v oblastech, které migrací z Ukrajiny byly zasaženy jen minimálně. Podle statistik tam naopak evidují jen jednotky případů u ukrajinských občanů. Nejvíce nemocných Ukrajinců bylo zaznamenáno v Praze a Ústeckém kraji, šlo však o zhruba desítku osob, což je v porovnání s celkovými počty zanedbatelné.
Svrab se šíří především prostředím, kde žije větší množství lidí v blízkém kontaktu – ve školách, ubytovnách, domovech seniorů nebo nemocnicích. Internetové obviňování Ukrajinců proto stojí na vodě a odvádí pozornost od reálného problému. Epidemie svrabu je skutečná, ale její příčiny jsou komplexní a dlouhodobé. Není fér ani pravdivé připsat ji jedné skupině obyvatel jen na základě předsudků.