Ruská propaganda dlouhodobě tvrdí, že válku na Ukrajině nezapříčinila agrese Moskvy, ale údajně Západ. Tento narativ opakuje i prezident Vladimir Putin, který začátek konfliktu spojuje s událostmi Euromajdanu na přelomu let 2013 a 2014. Podle jeho interpretace šlo o uměle vyvolaný převrat organizovaný Západem. Ve skutečnosti však demonstrace na Ukrajině vypukly ve chvíli, kdy tehdejší proruský prezident Viktor Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, přestože předtím sliboval opak. Občanská nespokojenost se rychle proměnila v masové protesty požadující i Janukovyčův konec, načež mu parlament vyslovil nedůvěru. Moskva a Janukovyč však tuto událost dodnes označují za puč.
Dalším častým argumentem ruského vedení je údajné porušení slibů Západu, které mělo souviset s rozšiřováním NATO. Putin opakovaně tvrdí, že přibližování Ukrajiny k alianci je v rozporu s dohodami uzavřenými na počátku 90. let. Skutečnost je ale odlišná. Při sjednocení Německa v roce 1990 bylo dohodnuto pouze to, že jednotky NATO nevstoupí na území bývalé NDR, dokud z něj neodejdou sovětští vojáci. Sovětský svaz za to obdržel i finanční kompenzaci. Nikdy však neexistovala žádná mezinárodní smlouva, která by zakazovala rozšiřování NATO směrem na východ, což potvrdil i tehdejší sovětský vůdce Michail Gorbačov.
Je tedy nutné zdůraznit, že žádné právně závazné ujednání o nerozšiřování NATO neexistuje. Každý stát, včetně bývalých sovětských republik, má podle mezinárodního práva právo svobodně se rozhodnout o své zahraničněpolitické a bezpečnostní orientaci. Ruské tvrzení, že Ukrajině členství v NATO nepřísluší kvůli starým slibům, je tedy pouze mýtem sloužícím propagandistickým účelům.
Naopak to bylo právě Rusko, které porušilo své mezinárodní závazky. Nejvýraznějším příkladem je Budapešťské memorandum z roku 1994. V něm se Moskva spolu s USA a Velkou Británií zavázala respektovat hranice, suverenitu a bezpečnost Ukrajiny výměnou za to, že Kyjev se vzdá svého jaderného arzenálu. Dokument jasně stanovuje, že žádný ze signatářů nesmí proti Ukrajině použít sílu ani ji ohrozit agresí. Přesto Rusko v roce 2014 anektovalo Krym a od roku 2022 vede proti Ukrajině otevřenou válku.
Putinovy argumenty o vině Západu či údajném porušování dohod NATO jsou tedy v přímém rozporu s historickými fakty. Jejich cílem je odvést pozornost od skutečné podstaty problému – ruské agrese vůči sousední zemi. Zatímco Západ pouze respektuje svobodnou volbu států, Rusko se snaží násilím diktovat Ukrajině její budoucí směřování.
Celkově lze říci, že ruská propaganda záměrně překrucuje historické události a mezinárodní dohody, aby ospravedlnila vlastní kroky. Skutečnost je však jednoznačná: válku na Ukrajině rozpoutalo Rusko, a to v přímém rozporu se svými závazky i základními principy mezinárodního práva.