Na sociálních sítích se v posledních dnech šíří video označované jako „ukrajinský obřad“, v jehož popisku se objevují narážky na údajné „hajlování“ a paralely s nacismem. Záznam ukazuje mládež skládající přísahu před ohněm, přičemž účastníci drží ruce v pěst. Ačkoli atmosféra s loučemi a přísahou může působit znepokojivě, o žádné nacistické hajlování se nejedná. Jde o nacionalistický rituál, který v některých mládežnických táborech existuje, nikoli o projev neonacismu.
V některých částech Ukrajiny – zejména během „vlasteneckých“ či národně orientovaných letních táborů pro mládež – se skutečně konají rituály zahrnující přísahu, někdy doprovázenou symbolikou ohně či loučí. Mládež zde může recitovat jakousi „modlitbu ukrajinského nacionalisty“ – například slova jako „Spal slabost ve svém srdci živeným ohněm“ jsou často citována z roku 1936. Tyto přísahy, i když na první pohled působí dramaticky, nemají nic společného s hajlováním – ruka v pěst není nacistickým pozdravem a žádné takové gesto tam není k vidění. Jde spíše o moderní symboliku odporu a národní identity, používanou k mobilizaci a vyjadřování loajality k Ukrajině a jejímu boji za svobodu.
Takové tábory byly rovněž cílem kritiky ze Západu – některé zprávy hovořily o výcviku dětí a přítomnosti vojenských rekvizit či výcviku s airsoftovými či replikami zbraní, což vyvolalo obavy, že jde o „vychovávání fašistů“. Associated Press musel následně opravit některé tvrzení o financování těchto táborů ministerstvem mládeže, protože finance šly sice na programy vlastenecké výchovy, ale nebylo prokázáno, že zmíněné tábory byly přímo takto financovány. Je tedy důležité jasně oddělovat skutečnost – ano, existují rituály loajality, ale nejsou hajlováním, nýbrž výrazem pro-ukrajinského patriotismu vycházejícího z historických tradic.
Současné veřejné mínění v Ukrajině ohledně historických postav, jako je Stepan Bandera, je hluboce rozpolcené. Podle průzkumu z května 2021 mělo 32 % Ukrajinců pozitivní vztah k jeho aktivitám, stejný podíl je v hodnocení negativní a dalších 21 % považuje jeho činnost za stejně pozitivní i negativní. Zároveň výrazné regionální rozdíly: na západě Ukrajiny je pozitivní hodnocení až 70 %, ve střední části jsou názory vyrovnané, v jižní a východní části převládá negativní postoj.
Po ruské invazi na jaře 2022 významně vzrostl počet Ukrajinců, kteří Banderu vnímají pozitivně – podle některých průzkumů až na 74 %. Veřejné mínění se tedy proměnilo – mnoho lidí ho vnímá více jako symbol boje za nezávislost než jako kontroverzní postavu spojenou s nacionalistickými excesy.
Politický dopad nacionalistických stran jako Svoboda či Pravý sektor však zůstává marginální. Ačkoli Svoboda dosáhla nečekaného úspěchu v parlamentních volbách v roce 2012 s více než 10 % hlasů, později její podpora prudce klesla. V posledních volbách v roce 2019 získala koalice Svobody, Pravého sektoru a dalších krajně pravicových uskupení pouze 2,15 % celkových hlasů – nedostatečně na překonání pětiprocentního prahu. Obecně lze říci, že radikální nacionalistické strany a jejich politické frakce zůstávají na politické periferii s minimálním významem pro vládu či rozhodování na centrální úrovni.