Kolem nové datové analýzy Voxpotu o české dezinformační scéně se okamžitě zvedla vlna odporu ze strany těch, kterých se zpráva týká. Jedním z nejhlasitějších kritiků je Marek Sterzik, bratr Daniela Sterzika, provozovatele webu Vidlákovy kydy a zároveň předsedy Stačilo!. Ve veřejném příspěvku se snaží Voxpot zesměšnit a zpochybnit jeho čísla. Jenže při bližším pohledu se ukazuje, že jeho útok míří úplně jinam, než kde stojí jádro problému.
Sterzik si vybral jeden údaj – počty článků na webu Vidlákovy kydy. Tvrdí, že protože Vidlák publikuje zpravidla jeden článek denně, měl by měsíční součet být kolem třiceti textů. Voxpot podle něj uvádí jiná čísla, a proto má být celá analýza nedůvěryhodná. Tady ale Sterzik účelově míchá hrušky s jablky. Analýza Voxpotu se nezabývá tím, kolik textů kdo napsal, nýbrž kolik z nich přebírá či šíří prokremelské narativy. To, zda má web 29 nebo 31 článků měsíčně, není podstatné. Rozhodující je obsah.
Pokud totiž otevřeme samotné Vidlákovy kydy, rychle zjistíme, že podstatná část textů souzní s dlouhodobou linií ruské propagandy. Najdeme tam bagatelizaci ruských válečných zločinů, zesměšňování ukrajinské obrany nebo konspirační teorie o Západu. Tato tematická orientace je zcela v souladu s tím, co Voxpot i další analytické týmy dlouhodobě popisují: české dezinformační weby opakují a adaptují narativy, které vznikají v Moskvě.
Sterzikova obrana je tak klasickým příkladem odvádění pozornosti. Místo aby reagoval na zásadní zjištění – tedy že jeho bratrův web šíří ruské narativy – fixuje se na dílčí čísla a obviňuje Voxpot z manipulace. To je podobná logika, jako kdyby se někdo chytil překlepu v novinovém článku a prohlásil, že kvůli němu neplatí ani zbytek textu.
Je také příznačné, že Marek Sterzik v závěru svého výpadu Voxpot ironicky obviňuje z dezinformování. Jenže zatímco Voxpot zveřejnil metodiku a kompletní datovou sadu k analýze, Vidlákovy kydy nic takového nenabízejí. Pokud někdo „cucá čísla z prstu“, pak spíše ti, kteří se roky tváří jako obyčejní blogeři, ale systematicky krmí své publikum prokremelskými narativy.
Z celé přestřelky tedy vyplývá jediné: Sterzikovi se brání, ale jejich argumenty stojí na vodě. Voxpotova analýza není dokonalá a může být předmětem věcné diskuse. Ale odvádět pozornost na drobné nepřesnosti v počtech článků a ignorovat hlavní závěr – že Vidlákovy kydy jsou součástí prokremelské dezinformační scény – je jen zoufalým pokusem zakrýt vlastní roli v šíření ruské propagandy.