Ruská propaganda v posledních měsících opakovaně zdůrazňuje, že Moskva usiluje o mír a je otevřena jednáním. Ve skutečnosti se však ruské kroky diametrálně rozcházejí s těmito proklamacemi. Namísto přípravy na jednání o ukončení války sledujeme sérii provokací a eskalací, které mír spíše oddalují. Nejnovějším příkladem je dopad ruského dronu typu Šáhid na polské území, kde stroj explodoval a poškodil několik domů. Polský ministr obrany incident označil za provokaci, která má za cíl zasít nejistotu a rozkol mezi spojenci. Připomeňme, že podobné případy se odehrály i v Rumunsku, Bulharsku či v Pobaltí. Moskva se k nim obvykle nevyjadřuje, čímž vytváří prostor pro dezinformace a spekulace.
Souběžně se objevují zprávy o možné schůzce mezi Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským, o níž mluvil americký prezident Donald Trump po summitu s ruským vůdcem na Aljašce. Kreml však, podobně jako při minulých diplomatických pokusech, hraje o čas. Putin sice prohlásil, že je „otevřený“ jednání, ale navrhl Moskvu jako místo schůzky – což je pro Ukrajinu zcela nepřijatelné. Prezident Zelenskyj vyloučil, že by do ruské metropole vycestoval. Ministr zahraničí Sergej Lavrov navíc naznačil, že případná schůzka by se musela připravovat postupně na nižších úrovních, což je klasický úhybný manévr, který umožňuje proces blokovat a zároveň může působit dojmem konstruktivní ochoty.
Podobně problematické jsou i podmínky, které Rusko dlouhodobě předkládá jako základ mírového urovnání. Patří mezi ně stažení ukrajinských sil z okupovaných oblastí Donbasu, Chersonu a Záporoží, oficiální zřeknutí se členství v NATO a de facto uznání ruských anexí. Tyto požadavky jsou z pohledu Kyjeva i mezinárodního práva nepřijatelné, protože by znamenaly legitimizaci agrese a odměnu za válečnou expanzi. Přesto ruská média i politici prezentují tyto podmínky jako „realistický základ“ míru. Ve skutečnosti jde o propagandistickou hru, která má přesvědčit domácí i zahraniční publikum, že viníkem pokračující války není Rusko, nýbrž Ukrajina a Západ, kteří údajně odmítají jednat.
Nesoulad mezi slovy a činy je patrný i na frontě. Zatímco Moskva mluví o „míru“, prakticky každou noc pokračují útoky drony a raketami na ukrajinská města a infrastrukturu. Incident v Polsku ukázal, že ruské bezpilotní prostředky ohrožují i státy NATO, což ještě více komplikuje diplomatické snahy. Kreml zároveň vysílá protichůdné signály: na jedné straně tvrdí, že je připraven na „stabilní urovnání“, na straně druhé zvyšuje tlak na Ukrajinu i její spojence a stupňuje vojenské aktivity.
Všechny tyto kroky ukazují, že ruská propaganda usiluje spíše o manipulaci veřejného mínění než o skutečné jednání. Vytváří dojem, že Moskva je konstruktivní a Kyjev neústupný. Fakta však hovoří jinak: Rusko podmiňuje mír nepřijatelnými požadavky, vyhýbá se přímým schůzkám, pokračuje v agresi a zvyšuje napětí i v sousedních zemích. Válka se tak stává nejen vojenským, ale i informačním bojištěm. A právě na něm má Kreml zájem prezentovat se jako síla usilující o mír – zatímco v realitě dělá vše pro to, aby válka pokračovala.