Ruské dezinformační kampaně nejsou žádnou novinkou. Kořeny těchto vplyvových operací sahají hluboko do dob Sovětského svazu, který se systematicky snažil podkopávat důvěru v instituce, stát a církev. Zatímco technologie a kanály šíření se od té doby změnily, základní principy zůstaly stejné – označit oponenty za „agenty cizích mocností“ a vytvořit obraz nepřítele, který ospravedlní vlastní mocenské zásahy.
Po druhé světové válce se tyto praktiky projevily i na Slovensku. Sovětská propaganda tehdy šířila narativ, že někteří představitelé římskokatolické církve jsou „agenty Vatikánu“. Známým příkladem je biskup Ján Vojtaššák, který byl komunistickým režimem perzekvován a vězněn. Dnes vidíme podobný model – místo „agentů Vatikánu“ jsou odpůrci označováni za „agenty Západu“ nebo „americké loutky“. Mechanismus je stejný, pouze se mění kulisy.
Zvlášť tvrdě dopadla poválečná vlna represí na řeckokatolickou církev. V rámci tzv. „pravoslavizace“ byla v roce 1950 administrativně zrušena a věřící byli nuceni přestupovat k pravoslaví. Přestup do římskokatolické církve nebyl povolen a nebylo možné se ani formálně odhlásit z víry. Ti, kdo odmítli přestoupit, byli v rámci „Akce P-100“ deportováni i s rodinami do českého pohraničí a podrobeni asimilaci. Mnozí kněží skončili v táborech nucených prací či ve věznicích.
Klíčovým nástrojem byla tehdy nálepka „banderovci“ – výraz, který měl v očích veřejnosti vyvolat strach a nenávist. Stejný pojem dnes ruská propaganda používá k očernění Ukrajinců a k ospravedlnění agrese vůči Ukrajině, přestože jde o vyvrácenou a historicky nesmyslnou lež. Opakovaná nepravda však může postupně změnit veřejné mínění, zejména pokud se šíří prostřednictvím masmédií a sociálních sítí.
Historie ukazuje, že tyto taktiky mají dlouhou životnost. V 50. letech vedly k násilnému zásahu do náboženské struktury východního Slovenska, dnes připravují půdu pro internetové trolly, „užitečné idioty“ a lidi zmanipulované falešnými zprávami. Ruská dezinformační strategie se tak opírá o časem prověřené metody – liší se jen nástroje a rychlost šíření. Otázkou zůstává, zda se dnešní společnost dokáže těmto praktikám účinně bránit.