Smrt Lenky Šimůnkové, matky jedné ze čtrnácti obětí masakru na Filozofické fakultě UK, byla po dubnové tragédii u Macochy okamžitě využita k politickému boji proti ministrovi vnitra Vítu Rakušanovi a vedení policie. Řada opozičních politiků a spřízněných médií ji líčila jako oběť údajné „arogance“ vlády. Nové informace ale ukazují, že příběh je mnohem složitější – a možná úplně jiný, než jak byl původně prezentován.
Podle zjištění deníku Forum24 a iROZHLAS.cz byl v posledním roce života Šimůnkové nejbližší osobou bývalý policista Pavel Štěpán. Ten měl minulost spojenou s defraudací, exekucemi a působením na dezinformačních webech. Odvezl ji od rodiny, držel v izolaci, a podle výpovědí blízkých na ni měl značný vliv. Společně byli v kontaktu i s protivládními aktivisty, například s Robertem Šlachtou, kteří dlouhodobě kritizovali policejní zásah při prosincové střelbě.
Vyšetřovatelé nyní případ vedou pro podezření z trestného činu účasti na sebevraždě podle nejpřísnějšího odstavce §144 trestního zákoníku, který se týká osob s duševní poruchou a umožňuje uložit až dvanáctiletý trest. Podezřelým je právě bývalý policista, který měl Šimůnkovou 12. dubna odvézt k Macoše, poté odjet pryč a následně zničit oba mobilní telefony – svůj i její. Dosud však nebylo vzneseno žádné obvinění a prověřování pokračuje.
Tyto nové okolnosti naznačují, že tragédie nebyla důsledkem jednání ministra vnitra či policejního prezidenta, jak tvrdili někteří opoziční politici, ale mohla být výsledkem cílené manipulace a psychického nátlaku ze strany osoby z jejího bezprostředního okolí. To, co bylo veřejnosti prezentováno jako příběh o vládní necitlivosti, se tak jeví spíše jako tragický příklad zneužití lidského neštěstí k politickým a osobním cílům.
Případ je stále ve fázi vyšetřování a jakékoli definitivní závěry jsou předčasné. Přesto už nyní vyvstává závažná otázka: kolik z hlasitých prohlášení, která v posledních měsících zaznívala z politické scény, bylo skutečně vedených upřímným zájmem o oběť – a kolik z nich bylo jen součástí cílené kampaně, v níž se tragédie stala nástrojem k útoku na politické soupeře.