Kandidátka hnutí Stačilo! Petra Rédová vyvolala vlnu kritiky mezi historiky i politiky poté, co ve své kampani použila odkaz na Jana Palacha. Na volebním plakátu vyzývá: „Zapálme v sobě Palacha – ne bolestí, ale pravdou. Ne ohněm, ale láskou. Ne obětí, ale činem. Volme proti lži!“ Podle kritiků jde o nepřijatelné zneužití památky mladého studenta, který se v lednu 1969 upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Palachův čin byl především zoufalým voláním po probuzení občanské odvahy a odporu proti totalitnímu režimu, který byl tehdy reprezentován Komunistickou stranou Československa. Fakt, že Rédová kandiduje v koalici Stačilo!, kde má výrazný vliv i KSČM – přímá nástupkyně této strany – považují mnozí za morální kontradikci. Právě proti politice komunistické strany a jejímu podřízení se Moskvě totiž Palach protestoval.

Historici varují, že používání Palachova jména v politické kampani relativizuje jeho oběť a vytrhává ji z historického kontextu. Jeho čin byl především občanským gestem, nikoli nástrojem pro stranickou politiku. Využívání jeho odkazu v předvolební propagaci proto označují za manipulativní a cynické. Podle některých jde o příklad, kdy se tragická oběť proměňuje v pouhé volební heslo.

Samotná rétorika kandidátky navozuje dojem, že Palachova památka má sloužit jako inspirace pro boj proti „lži“ v dnešní společnosti. Takové přirovnání však může působit zavádějícím dojmem – naznačuje, že současná situace je srovnatelná s okupací a potlačením svobody v roce 1969. To je ovšem tvrzení, které historicky ani fakticky neobstojí.

Případ tak otevírá širší debatu o etických hranicích politické komunikace. Je legitimní se k Palachovi odkazovat v rámci veřejných diskusí či pietních akcí. Je ale problematické využívat jeho jméno pro stranickou kampaň, zvláště pokud jde o subjekt, jehož součástí je politická síla s kořeny v režimu, proti němuž Palach obětoval život.


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.