Očkování patří mezi největší triumfy moderní medicíny. Podle odhadů zachránilo od roku 1974 do roku 2024 více než 154 milionů dětských životů na celém světě. Přesto je tento historický úspěch v současnosti vážně ohrožen. Nedávná studie Global Burden of Disease Study 2023 Vaccine Coverage Collaborators, která analyzovala globální, regionální a národní trendy v očkování dětí v letech 1980 až 2023, přinesla alarmující výsledky.
Zatímco se mezi lety 1980 a 2023 celosvětová proočkovanost klíčovými vakcínami, jako jsou DTP1, DTP3, MCV1, Pol3 a BCG, téměř zdvojnásobila, tento pozitivní trend zakrývá novější problémy. Již v letech 2010 až 2019 se v mnoha zemích pokrok začal zpomalovat a ve více než polovině vyspělých států dokonce došlo k poklesu u alespoň jedné vakcíny. Situaci ještě výrazně zhoršila pandemie COVID-19. Od roku 2020 došlo k prudkému snížení proočkovanosti a do roku 2023 se míra očkování stále nevrátila na úroveň před pandemií.
Zvlášť znepokojivý je nárůst počtu tzv. „zero-dose“ dětí, tedy těch, které nedostaly ani první dávku vakcíny DTP1. Zatímco mezi roky 1980 a 2019 se jejich počet celosvětově snížil téměř o tři čtvrtiny, po roce 2019 začal opět růst. V roce 2021 dosáhl 18,6 milionu a v roce 2023 se zastavil na 15,7 milionu, což je stále více než před pandemií. Více než polovina těchto dětí přitom žije pouze v osmi zemích, zejména v subsaharské Africe a jižní Asii.
Tento nepříznivý vývoj má přímý dopad na veřejné zdraví. Stagnace v očkování vede k návratu nemocí, které byly dlouhá desetiletí pod kontrolou. V roce 2022 hlásilo třiatřicet zemí rozsáhlé epidemie spalniček. V Evropě byl v roce 2024 zaznamenán nejvyšší počet případů spalniček od roku 1997 a ve Spojených státech došlo začátkem roku 2025 k prvnímu úmrtí na tuto nemoc po deseti letech. Neočkované dítě tam podlehlo komplikacím, které by jinak bylo možné snadno předejít. Objevily se také nové případy záškrtu a dětské obrny, nemocí, které byly po generace považovány za téměř vymýcené.
Historie přitom jasně ukazuje, jak zásadní roli očkování v boji s infekčními chorobami sehrálo. Pravé neštovice si jen ve 20. století vyžádaly odhadem 300 milionů životů a ještě v roce 1967 na ně ročně umíraly dva miliony lidí. Díky očkování byly v roce 1980 celosvětově eradikovány a staly se první nemocí, která zcela zmizela. Podobně zásadní změnu přineslo očkování proti záškrtu. V Československu bylo povinné od roku 1946 a během několika desetiletí vedlo k dramatickému poklesu výskytu. Po roce 1980 se nemoc vyskytovala už jen v jednotkách případů ročně a bez úmrtí. V roce 2024 však byl zaznamenán první smrtelný případ od roku 1969, což je varovný signál. Dětská obrna byla ještě v 50. letech minulého století postrachem rodičů – v roce 1953 bylo v Československu hlášeno přes sedm tisíc případů a mnoho nakažených dětí zůstalo trvale ochrnutých. Díky plošnému očkování, které začalo v roce 1957, se situace během několika let dramaticky zlepšila a Československo se stalo první zemí na světě, která dokázala přenos viru zastavit a nemoc eliminovat.
Očkování však nebylo nikdy úplně bez rizika. U pravých neštovic například v minulosti zemřel jeden z deseti nakažených, zatímco po zavedení očkování se riziko úmrtí u očkovaných snížilo na jednoho z dvou tisíc. Dnes je toto riziko ještě nižší – přibližně jeden případ na milion očkovaných. Ve srovnání s tím, jaké následky měly samotné nemoci, jde o zanedbatelné riziko.
Světová zdravotnická organizace (WHO) si v rámci Agendy imunizace 2030 stanovila ambiciózní cíle. Chce do konce desetiletí snížit počet neočkovaných dětí o polovinu a dosáhnout devadesátiprocentní proočkovanosti základními vakcínami. Splnění těchto cílů ale vyžaduje výrazné zrychlení pokroku. Překážkami jsou přetrvávající nerovnosti, slabé zdravotní systémy, rozsáhlé přesuny obyvatel kvůli konfliktům a přírodním katastrofám, ekonomická nejistota i stále silnější vliv dezinformací a váhavost rodičů.
Očkování je přitom nejen ochranou jednotlivce, ale také kolektivní prevencí, která chrání celou společnost. Nemoci, které se díky němu podařilo potlačit, nesmí dostat druhou šanci. Epidemie spalniček a návraty záškrtu či obrny ukazují, že bez dostatečné proočkovanosti jsme všichni zranitelní. Očkování proto zůstává nejúčinnější cestou, jak chránit životy a zabránit návratu epidemií, které si lidstvo už jednou odžilo a které by nemělo znovu zažít.