Na konci července 2025 byla oznámena předběžná celní dohoda mezi Spojenými státy a Evropskou unií. Ta zavádí fixní clo ve výši 15 procent na většinu evropských vývozů do USA, včetně automobilů, polovodičů a léčiv. Ačkoli se jedná o nižší sazbu, než původně hrozilo – prezident Trump avizoval až 30 procent –, jde ve srovnání s dosavadní úrovní kolem dvou procent o dramatické navýšení. Evropské firmy tak budou čelit vyšším nákladům a snížené konkurenceschopnosti na americkém trhu, což se nepochybně odrazí i na cenách pro spotřebitele. Někteří evropští lídři, například francouzský premiér François Bayrou nebo německý kancléř Friedrich Merz, dohodu kritizují jako asymetrickou a výhodnější pro Spojené státy. Kritici navíc upozorňují, že součástí ujednání jsou i závazky Evropské unie nakupovat americkou energii v hodnotě 750 miliard dolarů a investovat do americké ekonomiky dalších 600 miliard, což podle nich zvyšuje ekonomickou závislost Evropy na Washingtonu. Faktem je, že i přes nevýhodnost smlouvy akcie na evropské burze posilují, protože se akcionáři obávali větších cel.
Dohoda však navíc není zatím definitivní. Jedná se o rámcový dokument, který musí být převeden do právně závazné podoby a jehož detaily se stále vyjednávají. Konečná podoba bude výsledkem dalších kol jednání, jež se mají zaměřit na klíčové sektory, jako je farmaceutický průmysl, automobilová výroba, ocelářství či zemědělství. Je tedy možné, že podmínky se ještě upraví. Přesto už nyní panuje mezi evropskými podnikateli i politiky obava, že Brusel ustoupil příliš a že oslabená pozice Unie se v budoucnu projeví dalšími jednostrannými požadavky ze strany USA. Tato obava stojí i za vyjádřením Jany Maláčové, která k dohodě poznamenala, že „slabost přináší další útoky“.
Zajímavé je, že v otázce Ukrajiny Maláčová zastává zcela opačný postoj. V nedávném rozhovoru pro CNN Prima News uvedla, že „válka na Ukrajině táhne Evropu ekonomicky ke dnu“ a že další podpora Kyjeva není v zájmu Unie. Podle tohoto přístupu by tedy bylo žádoucí, aby Ukrajina zůstala oslabena, a Evropa by se měla více zaměřit na vlastní ekonomické problémy než na posilování ukrajinské obranyschopnosti. Pokud bychom ale aplikovali její vlastní heslo „slabost přináší další útoky“, vyplývalo by z něj spíše to, že právě oslabení Ukrajiny by mohlo vést k pokračující nebo dokonce eskalující agresi ze strany Ruska.
Tento paradox ukazuje, že Maláčová používá stejné heslo v rozdílných kontextech zcela opačně. V případě ekonomických jednání s USA kritizuje slabý postoj Unie a varuje, že může vést k dalším ústupkům. Když ale přijde na vojenskou a bezpečnostní podporu Ukrajině, argumentuje spíše pro omezení pomoci a tedy pro přijetí slabší pozice. Její přístup tak může na voliče působit rozporně – na jedné straně varuje před důsledky slabosti, na druhé straně je ochotná tuto slabost akceptovat, pokud se týká bezpečnosti Evropy.
V celkové bilanci se tak dá říci, že dohoda s USA není jednoznačně katastrofální, ale skutečně je pro EU nevýhodná v porovnání s původními obchodními podmínkami a přináší značné ústupky. Paradox Maláčové spočívá v tom, že její argumentace o nebezpečí slabosti se hodí na obě situace, ale používá ji pouze selektivně, podle toho, kde se jí politicky vyplatí.
Tip nám poslal Václav Feigl