V srpnu 2015 zazněla na Letní žurnalistické škole v Havlíčkově Brodě výstraha, která ani po deseti letech neztratila na aktuálnosti. Tehdy novináři a analytici upozorňovali, že ruská propaganda už nefunguje jako v dobách Sovětského svazu. Nechce přesvědčit, že Kreml má pravdu. Chce především vyvolat zmatek, zahlcení a nejistotu. A právě tím se stává ještě účinnější.
Zatímco tehdy byly hlavními nástroji weby jako Sputnik nebo Aeronet, dnes propaganda změnila podobu. Nahradily ji stovky drobných kanálů: influenceři na sociálních sítích, dezinformační podcasty, memy, krátká videa a telegramové skupiny. Obsahově se často tváří neškodně – jako “alternativní pohled” nebo „hlas obyčejných lidí“. Ve skutečnosti ale reprodukují narativy, které dlouhodobě oslabují důvěru ve stát, demokratické instituce a západní hodnoty. Ruský vliv už nepůsobí centrálně, ale horizontálně – decentralizovaně, skrze komunitu užitečných idiotů i těch, kteří vědomě participují na informační válce.
Princip však zůstává stejný: nejde o to říct, co je „pravda“. Jde o to, aby lidé měli pocit, že pravdu znát nejde. Po invazi na Ukrajinu v roce 2022 se okamžitě začala šířit záplava „alternativních“ výkladů – že šlo o preventivní akci proti biolaboratořím NATO, že masakr v Buči byl zinscenován, že Ukrajina je nacistický stát. Když se k jedné události objeví deset protichůdných verzí, výsledkem není informovanost, ale naprostá dezorientace. A právě to je cíl.
Zatímco v roce 2015 zaznívala kritika, že stát nemá oficiální databázi problematických médií, v roce 2025 je situace jen o málo lepší. Existují sice mezinárodní iniciativy jako EUvsDisinfo, některé aktivity podniká i české Centrum proti hybridním hrozbám, ale v praxi zůstává velká část veřejného prostoru bez systematické obrany. Mediální gramotnost se sice pomalu dostává do škol, ale často jen jako volitelná aktivita. Učitelé a redakce zůstávají osamoceni ve světě, kde se fake news šíří rychleji než fakta a kde algoritmy sociálních sítí nahrávají nejvíc tomu, co polarizuje a vzbuzuje emoce.
Zvlášť nebezpečné je, že propaganda dnes neútočí jen zvenčí. Mnohé její narativy přebírají domácí aktéři – někteří politici, dezinformační weby, ale i populární youtubeři či komentátoři. Výsledkem je rozbitá důvěra v instituce, pocity bezmoci a nejistoty, rostoucí frustrace a hněv.
Už v roce 2015 Sabina Slonková trefně poznamenala, že úkolem ruské propagandy není přesvědčit, ale zahltit. Aby si člověk řekl: „Bůhví, jak to vlastně bylo.“ Dnes je tento pocit hlubší než kdykoli dřív. A právě proto je ruská propaganda stále tak účinná – přestože se její podoba proměnila, její cíl zůstává stejný.