Po nedávném výpadku elektřiny, který zasáhl část České republiky 4. července 2025, se okamžitě objevily příspěvky, které výpadek připisovaly klimatické politice Evropské unie a obnovitelným zdrojům energie. Jindřich Rajchl na sociálních sítích napsal: „Tak už i my máme svůj vlastní blackout! Ať žije Green Deal a obnovitelné zdroje energie!“ Lenka Tarabová mluvila o „totální blbosti vypínat uhelné elektrárny“ a dávala blackout do souvislosti s předchozími výpadky v jiných evropských zemích. Podobné výpady se rychle šíří internetem, ale nezakládají se na realitě.
Fakta jsou jasná. Český výpadek elektřiny byl způsoben čistě technickou poruchou: pádem fázového vodiče na vedení V411, jak potvrdila společnost ČEPS. Ministr průmyslu Lukáš Vlček k tomu dodal, že objevující se spekulace o souvislosti s obnovitelnými zdroji jsou hoaxy a že Česko má technická opatření, která takovým výpadkům z důvodu fluktuace OZE brání.
To ale nebrání některým aktérům využít každou poruchu k útoku na Green Deal. Začíná se tak zpochybňovat samotná myšlenka transformace energetiky – tedy postupného odklonu od uhlí a rozvoje obnovitelných zdrojů. Jenže otázka nezní zda k této změně dojde, ale jak dobře ji zvládneme.
Obnovitelné zdroje nejsou příčinou výpadků
Ano, solární a větrné elektrárny mají proměnlivý výkon, který závisí na počasí. Ale moderní elektrizační soustava na to umí reagovat. Už dnes jsou v síti automatické regulace, záložní zdroje, akumulace, chytré řízení spotřeby a mezinárodní propojení (např. s Německem, Slovenskem nebo Rakouskem). Pokud síť dobře funguje, zvládne bez problémů vysoký podíl OZE. Rakousko například nedávno oznámilo, že po několik dní pokrylo téměř 100 % své spotřeby z obnovitelných zdrojů – bez výpadků.
Problém tedy není v tom, že by slunce nebo vítr samy způsobovaly kolaps. K přetížení může dojít jen tehdy, pokud síť není správně dimenzovaná, chybí záložní kapacity nebo není řízena. Většina blackoutů ve světě je způsobena fyzickými poruchami (požár, pád vedení, selhání řízení), nikoli samotným typem výroby. Ostatně – uhelná elektrárna může havarovat stejně jako solární farma.
Odstavování uhelných elektráren je plánované a proveditelné
Česká republika plánuje do roku 2033 odstavit většinu svých uhelných elektráren. Tyto elektrárny stárnou, jsou emisně náročné a v budoucnu i ekonomicky neudržitelné. Postupný útlum je proto logický krok – ale nikoli bez náhrady. Místo nich se počítá s kombinací:
- jaderné energetiky (např. nový blok Dukovan),
- plynových a hybridních elektráren jako přechodného řešení,
- masivního rozvoje OZE (zejména solárních parků a větrných farem),
- a akumulace energie, např. formou baterií nebo přečerpávacích elektráren.
Klíčové je také posílit přenosovou a distribuční soustavu, aby zvládala více decentralizovaných zdrojů. Ministr Vlček správně poznamenal, že moderní síť není jen o nových zdrojích, ale hlavně o robustní infrastruktuře.
Pokud stát investuje do všech těchto oblastí – výroby, přenosu, akumulace a řízení – může zvládnout transformaci bez výpadků. Riziko blackoutů není spojeno s tím, že odstavujeme uhlí, ale s tím, jak a kdy to děláme. Pokud bychom se snažili všechno nahradit rychle bez plánu, mohly by vzniknout problémy. Ale to v Česku zatím nikdo reálně nenavrhuje.
Závěr
Šíření strachu z obnovitelných zdrojů a z odstavení uhlí je především politický nástroj. Skutečnost je jiná: moderní energetika, pokud je správně řízená, zvládá i vysoký podíl OZE bez výpadků. A postupné nahrazení uhlí je nejen proveditelné, ale i nutné – kvůli emisím, zdraví, bezpečnosti i ekonomice. Nejde o ideologii, ale o technickou nutnost, kterou zvládneme, pokud tomu nebudeme bránit záměrně šířeným chaosem.