Na sociálních sítích se opakovaně šíří nepravdivá a zjednodušená verze tragédie, která se odehrála 2. května 2014 v Oděse. Podle této verze ukrajinští „ultranacionalisté“ úmyslně upálili desítky proruských civilistů v Domě odborů, zatímco stát vše zatajil a nikoho nepotrestal. Tato interpretace ignoruje skutečný průběh událostí, opomíjí roli proruských ozbrojenců a zamlčuje výsledky nezávislých mezinárodních šetření i verdikt Evropského soudu pro lidská práva. Ve skutečnosti šlo o chaotický střet dvou radikalizovaných skupin, který ukrajinský stát nezvládl.
Dne 2. května 2014 došlo v jihoukrajinském městě Oděsa k tragickému střetu mezi proruskými a proukrajinskými demonstranty, při kterém zahynulo 48 lidí. Události se často zjednodušují jen na požár Domu odborů, ale ve skutečnosti začal konflikt již odpoledne. Skupiny fotbalových fanoušků a proukrajinských aktivistů pořádaly pochod za jednotnou Ukrajinu, na který zaútočili proruští demonstranti ozbrojení baseballovými pálkami, plynovými i střelnými zbraněmi. Došlo ke krvavým pouličním potyčkám, které si v centru města vyžádaly prvních šest obětí.
Po těchto střetech se situace přesunula k Domu odborů na Kulikovově poli, kde se nacházel stanový tábor proruských aktivistů. Ti se stáhli do budovy, kterou zabarikádovali, zatímco se před ní shromažďovali jejich protivníci. Obě strany po sobě házely Molotovovy koktejly a další improvizované zbraně, přičemž požár vypukl uvnitř budovy a uvěznil desítky lidí. Někteří se pokusili uniknout skokem z oken, jiní uhořeli nebo se udusili oxidem uhelnatým. Během požáru zemřelo 42 osob. Záchranné složky dorazily se zpožděním více než třicet minut.
Událost se stala předmětem řady vyšetřování. Ukrajinská parlamentní komise dospěla k závěru, že střety vyvolali proruští aktivisté. Vyšetřování však bylo poznamenáno vážnými nedostatky – mnozí podezřelí uprchli do zahraničí, procesy se vlekly a některé případy skončily bez rozsudku kvůli promlčení. Mezinárodní orgány, včetně Rady Evropy a mise OSN pro lidská práva, kritizovaly jak činnost bezpečnostních složek v den tragédie, tak i následné selhání státního aparátu při objasňování událostí.
Navzdory rozšířeným dezinformacím na sociálních sítích, které obviňují ukrajinské nacionalisty z úmyslného upálení proruských aktivistů, nebyl nikdy prokázán žádný předem připravený plán s cílem někoho upálit. Násilí eskalovalo na obou stranách a požár vznikl v důsledku chaotického střetu, kdy obě skupiny používaly zápalné lahve. Odpovědnost jednotlivců nebyla přesvědčivě doložena ani ukrajinskými úřady, ani mezinárodními institucemi.
V březnu 2025 rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že Ukrajina porušila článek 2 Evropské úmluvy, tedy právo na život. Verdikt nestanovil konkrétního viníka požáru, ale shledal, že ukrajinské úřady fatálně selhaly ve své základní povinnosti zabránit násilí a chránit životy svých občanů. Soud uvedl, že vyslání hasičských jednotek bylo záměrně pozdrženo o čtyřicet minut a že policie neprojevila dostatečnou snahu pomoci lidem uvězněným v hořící budově. Ukrajinský stát byl odsouzen k vyplacení odškodnění pozůstalým i přeživším. Soud také upozornil, že mnozí odpovědní činitelé – například tehdejší zástupce policejního šéfa Volodymyr Fučedžy nebo šéf hasičů Volodymyr Bodelan – krátce po událostech uprchli do Ruska, kde obdrželi občanství a později získali postavení v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.
Události v Oděse se staly terčem rozsáhlé ruské propagandy, která je od počátku využívala k démonizaci Ukrajiny jako údajně fašistického státu. Zjednodušující tvrzení o „upálení padesáti Rusů nacisty“ se stalo nástrojem politické manipulace a ospravedlňování ruských agresivních kroků vůči Ukrajině. Fakta ale ukazují jiný obraz – tragédii způsobenou selháním státu i násilím na obou stranách konfliktu. Právě proto je důležité nepodlehnout manipulacím a držet se ověřených informací z důvěryhodných zdrojů.