Jindřich Rajchl na svém profilu nedávno zveřejnil text, v němž obdivně popisuje maďarskou jadernou dohodu s Ruskem a tvrdí, že díky nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu v lednu 2025 byla zrušena klíčová americká sankce na Gazprombank, což podle něj odstranilo poslední překážku pro rozjezd výstavby dvou nových jaderných reaktorů v elektrárně Paks‑2.
Podle Rajchla má projekt stát pevně stanovených 12,5 miliardy eur, z toho 80 % financuje ruský úvěr, 40 % subdodávek zajistí maďarské firmy a výsledkem bude „3–4krát levnější elektřina než u nás“. Česká vláda naopak prý zpackala tendr na Dukovany a sama doplatí na prozápadní „hodnotovou zdrženlivost“. V
Při bližším pohledu se ale ukazuje, že Rajchlovo líčení je postavené z kombinace pravdivých faktů, polopravd a zavádějících výroků, což je přesná charakteristika proruské propagandy.
Začněme klíčovým bodem – údajné zrušení sankcí na Gazprombank. Tuhle informaci nikde nepotvrdila americká vláda. Ve chvíli, kdy ji Rajchl a další přebírali jako fakt, to bylo pouze vyjádření maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártóa, jak uvedl např. server TVP World. Agentura Bloomberg však upozornila, že žádná oficiální komunikace z Bílého domu nebo ministerstva financí USA sankce neodvolala – sankční status Gazprombanky zůstává aktuální. Nedávná analýza potvrdila, že OFAC skutečně vydal výjimku umožňující některým ruským bankám podílet se na civilních jaderných projektech v Maďarsku – ale to není totéž co zrušení sankcí .
Druhá klíčová otázka je cena a výrobní přínos; Rajchl píše o „fixní ceně“ 12,5 miliardy eur a tvrdí, že projekt „pokryje značnou část spotřeby Maďarska“ a přinese domácím firmám obrovské státní výnosy. Tyto údaje však vycházejí výhradně z maďarských vládních odhadů, nikoliv z ověřených veřejně dostupných smluvních dokumentů. Navíc ruský Rosatom má historii projektových zpoždění a značného nárůstu nákladů (např. ve Finsku či Turecku) – podle analýzy Reuters platí, že ruské atomové megakontrakty končí často o dost dražší.
Rajchlův výrok, že díky tomu Maďaři budou mít elektřinu „3–4krát levnější než my“, je rovněž zavádějící. Maďarsko sice nabízí velmi nízké ceny domácnostem, ale ty jsou regulované a dotované státem, ne vypovídají o skutečných nákladech výroby. Průmyslové firmy platily v posledních letech srovnatelné nebo dokonce vyšší ceny než české podniky. Statistiky Eurostatu to potvrzují – dostupné údaje o cenách elektřiny ukazují významný rozdíl mezi domácnostmi a průmyslem, přičemž “levnější” cena domácností je kompenzována cizím dluhem a subsidii .
Rajchl také uvádí, že Maďarsko bude osvobozeno od požadavku prodávat elektřinu přes „Lipskou burzu“, což by mělo znamenat výhodu oproti Česku. To je opět zavádějící. Evropský trh s elektřinou funguje prostřednictvím propojených burz včetně EPEX SPOT (Lipsko), ale neexistuje žádné unijní nařízení nutící Česko prodávat konkrétně 70 % výroby přes Lipsko. Stejně tak Maďarsko, i když EPEX nepoužívá, podléhá stejným tržním pravidlům a evropské regulaci. EU přitom opakovaně vyjádřila výhrady, že projekt Paks‑2 neplní kritéria zesílení energetické diverzifikace, což odporuje cílenému programu Fit for 55 .
Konečné shrnutí tedy zní takto: Jindřich Rajchl předkládá kusá fakta (Rosatom, úvěr, nový projekt), smíchá je s polopravdami (40 % pro maďarské firmy, fixní cena, zrušení sankcí) a výrazně přidůrazní efektní závěry („levná elektřina“, „orbánovská genialita“). To všechno postaveno na ryze maďarském PR, kdy fakta se stávají bezcennými.