V květnu 2025 vzbudila pozornost studie publikovaná trojicí autorů – Richardem Flemingem, Soňou Pekovou a Petrem Kotlárem – týkající se údajného obsahu plazmidové DNA v mRNA vakcínách proti covidu-19. Autoři svůj text zveřejnili v časopisu HSOA Journal of Angiology & Vascular Surgery, který se formálně prezentuje jako odborný lékařský titul, avšak ve skutečnosti nese řadu znaků tzv. predátorských časopisů. Tyto praktiky představují závažný problém ve světě vědecké komunikace.
Zmíněný časopis během celého roku 2024 vydal jediné číslo, které obsahovalo pouze čtyři články. Mezi nimi se nachází například bizarní případová zpráva nazvaná „Cannibalismus of the Foregin Female Doctor During Her Final Stage of Surgery Residency in Switzerland“. Už samotný název je plný gramatických chyb, které zpochybňují, že by text prošel elementární jazykovou a redakční kontrolou. Podobná úroveň kvality je v přímém rozporu s tím, co se běžně očekává od seriózních vědeckých publikací.
Časopis navíc není indexován v žádné z renomovaných vědeckých databází jako Scopus či Web of Science. To znamená, že jeho články nemají žádnou mezinárodní vědeckou váhu a nejsou považovány za relevantní vědecký výstup. Časopis vydává nakladatelství Herald Scholarly Open Access (HSOA), které bylo v minulosti opakovaně kritizováno za netransparentní a neetické publikační praktiky, typické právě pro predátorské vydavatele – tedy takové, které zveřejní prakticky jakýkoli rukopis výměnou za poplatek, bez ohledu na jeho kvalitu či odbornou úroveň.
Další pochybnosti vyvolává i samotný proces recenzního řízení, kterým měla údajná studie projít. Článek byl přijat k publikaci během několika dní a zveřejněn do tří týdnů. Ve standardních recenzovaných časopisech trvá tento proces zpravidla měsíce, někdy i rok – právě proto, že recenzenti mají ověřovat kvalitu, metodologii a věcnou přesnost. V tomto případě však zjevně neproběhlo žádné důkladné posouzení, neboť článek obsahuje nepodložená tvrzení, nedostatečné zdrojování a celkově velmi nízký počet vědeckých citací. Téměř polovina z nich jsou navíc autocitace autorů.
Za zvláštní lze považovat i samotný obsah článku. Text se zabývá problematikou mRNA vakcín, což však nijak nesouvisí se zaměřením časopisu, který se specializuje na cévní a srdeční chirurgii. Publikování takového textu v časopise s naprosto odlišným tematickým zaměřením je dalším varovným signálem. V seriózním vědeckém prostředí je tematická relevance základní podmínkou pro přijetí článku k posouzení.
Na závěr je třeba připomenout, že publikace vědeckého článku v predátorském časopise neznamená vědeckou validaci. Taková publikace není důkazem kvality, ale spíše známkou obcházení standardních pravidel vědecké komunikace. Pokusy prezentovat výstupy z těchto zdrojů jako vědecký konsenzus jsou zavádějící a nebezpečné. Veřejnost má právo na přesné a ověřené informace, zejména pokud se týkají citlivých témat jako je zdraví a očkování. Autoři článku by měli nést odpovědnost nejen za obsah, ale i za způsob, jakým je tento obsah prezentován.