Na sociálních sítích, včetně Facebooku, se šíří tvrzení, že případ žhářského útoku na autobusové garáže v pražských Klíčovech je příkladem údajné manipulace českých tajných služeb a médií. Tyto narativy často vycházejí z komentářů bývalého policejního prezidenta Stanislava Novotného a z článků na prokremelských webech, jako je „neČT24“ (tedy Sputnik). V nich se tvrdí, že český stát „vědomě šířil dezinformaci“ o zapojení Ruska, a že BIS a premiér Fiala účelově vyvolali hysterii, přestože v rozsudku soudu o Rusku není ani zmínka. Tento text se pokusí přehledně rozlišit mezi fakty, spekulacemi a účelovou manipulací.
Co se skutečně stalo
V červnu 2024 spáchal Kolumbijec Andres Alfonso de la Hoz de la Cruz žhářský útok na objekt pražského dopravního podniku. Oheň naštěstí nezpůsobil zranění, ale mohl mít závažné následky. Muž byl brzy dopaden a odsouzen Městským soudem v Praze na osm let vězení. Soud zároveň rozhodl o jeho vyhoštění a náhradě škody.
Z rozhodnutí soudu vyplývá, že muž jednal na základě pokynů neznámé osoby, která vystupovala pod přezdívkou „Adrian“ a komunikovala přes aplikaci Telegram. Měl přislíbenou odměnu ve výši 3000 dolarů a věděl, že tato osoba spolupracuje i s dalšími lidmi. Šlo tedy o koordinovanou činnost, avšak bez jasně identifikovaného zadavatele.
Co říká soud a co neříká
Soud rozhodoval výhradně na základě důkazů použitelných v trestním řízení. V žádném okamžiku netvrdil, že útok byl přímo objednán Ruskou federací, ani že by Kolumbijec vědomě pracoval pro ruské tajné služby. Pro takové tvrzení zkrátka neexistoval dostatek přímých důkazů.
Soud však potvrdil, že pachatel byl součástí organizované struktury, plnil pokyny a očekával finanční odměnu – tedy nejednal sám od sebe. Toto je důležité pro trestní kvalifikaci, ale už méně pro určení mezinárodního pozadí, které soud neřeší, pokud není zcela doložené.
Co říká BIS a vláda
Krátce po útoku zazněla slova premiéra Petra Fialy i ředitele BIS Michala Koudelky o tom, že „stopy vedou do Ruska“ a že „nejde jen o domněnky, ale o zpravodajské informace“. To vzbudilo silnou reakci nejen veřejnosti, ale i prokremelských komentátorů, kteří tyto výroky dodnes interpretují jako lživé nebo přehnané.
Je však důležité pochopit, že zpravodajské informace nejsou totéž jako důkazy použitelné u soudu. BIS může na základě sledování, analýz a spolupráce se zahraničními službami identifikovat určité vzorce chování, metody náboru či přítomnost podobných operací jinde v Evropě – to vše může vést k důvodnému podezření, že jde o hybridní operaci řízenou z Ruska. Ale tato zjištění nemusí být veřejná ani prokazatelná před soudem, protože by ohrozila zdroje nebo metody práce zpravodajců.
Co se šíří a proč je to manipulace
Komentátoři jako Stanislav Novotný nebo web 42tcen.com využívají rozpor mezi tím, co může říct soud, a co říká zpravodajská služba, k vytvoření dojmu, že vláda a BIS lžou. Přitom ve skutečnosti:
- soud nepopřel, že útok mohl mít mezinárodní pozadí – pouze k tomu neměl důkazy, které by obstály v řízení,
- BIS neřekla, že má 100% důkaz – mluvila o indiciích a zpravodajském vyhodnocení,
- Fiala se opíral o závěry BIS, nikoliv o vlastní politický dojem.
Zpochybňování těchto postupů slouží zejména k podkopávání důvěry ve státní instituce, což je jeden z hlavních cílů ruských vlivových operací – a tedy se kruh ironicky uzavírá.
Závěr
Případ žháře v pražském depu je vážným incidentem, který byl rychle vyšetřen, viník byl odsouzen a veřejnost byla informována. To, že české zpravodajské služby zmiňují ruskou stopu, není skandál, ale jejich práce – varovat před možnými hrozbami, i když nemají soudně použitelný důkaz. Manipulativní výklady tohoto případu, jak je šíří prokremelské zdroje, zneužívají rozdíl mezi právním a zpravodajským rámcem a útočí na důvěru veřejnosti v obranyschopnost státu. Právě to je podstata moderní hybridní války.