Politik hnutí SPD Radim Fiala sdílel na svém profilu příspěvek, v němž tvrdí, že evropský Green Deal podporovaný českou vládou má negativní dopady na přírodu. Odkazuje přitom na ekonoma Lukáše Kovandu, který upozorňuje na to, že náklady na elektrifikovanou železniční dopravu v Česku výrazně vzrostly, zatímco cena nafty stoupla jen mírně. Výsledkem má být přesun nákladní dopravy ze železnice na silnice, a tedy více kamionů na dálnicích. Fiala z toho vyvozuje, že Green Deal a systém emisních povolenek škodí ekonomice i životnímu prostředí a měly by být zcela zrušeny.
Co je pravda?
Některé údaje, na které se Fiala i Kovanda odvolávají, jsou věcně správné:
- Náklady na železniční elektrickou trakci mezi lety 2018 a 2023 skutečně vzrostly zhruba o 75 %, mimo jiné kvůli ceně elektřiny ovlivněné emisními povolenkami.
- Cena nafty v Česku se ve stejném období zvýšila méně – zhruba o 11 %.
- Podíl železniční nákladní dopravy v ČR podle statistik poklesl – z téměř 30 % na něco přes 15 %.
Z těchto čísel lze oprávněně vyvodit, že konkurenceschopnost železniční přepravy v Česku se zhoršila, a to může být jedním z důvodů, proč více zboží míří po dálnicích namísto po kolejích.
Co je zavádějící a manipulativní?
Závěr, že Green Deal “škodí přírodě”, je logický protimluv.
Green Deal (Zelená dohoda pro Evropu) je klimatický a ekologický rámec Evropské unie, jehož cílem je omezit emise skleníkových plynů, chránit biodiverzitu, zlepšit kvalitu ovzduší a vody. Tvrdí-li někdo, že tento plán škodí přírodě, ignoruje jeho samotný smysl a cíl. To, že některé dopady nejsou dokonale vyvážené, neznamená, že celý koncept je škodlivý – spíše to ukazuje na nutnost doprovodných opatření, např. podpory ekologické dopravy, nikoli jejího oslabení.
Srovnání ceny nafty a elektřiny je účelově zjednodušené.
Cena elektřiny je ovlivněna celou řadou faktorů – od emisních povolenek přes tržní volatilitu až po různé daňové sazby. Zatímco železnice si musí elektřinu kupovat za tržní ceny, silniční doprava těží z daňových výjimek a slabší regulace emisí. To vytváří systémově nefér konkurenční prostředí, které ale není výsledkem Green Dealu jako takového, nýbrž nedostatečné politické korekce na národní úrovni.
Ignorování zahraničního kontextu.
Green Deal platí pro všechny země EU, přesto:
- Například v Rakousku, Německu nebo Švédsku železniční nákladní doprava neklesá tak dramaticky jako v Česku – naopak se podporuje (slevy na trakční elektřinu, vyšší investice do tratí).
- V některých zemích EU dochází k růstu podílu železnice na přepravě, a to právě díky aktivní státní dopravní politice.
To ukazuje, že samotný Green Deal není hlavní viník poklesu železniční přepravy v ČR. Mnohem důležitější roli hrají národní rozhodnutí a investiční priority.
Politický paradox: když se nafta hodí, je levná.
Zajímavé je, že právě politici jako Fiala dříve kritizovali Green Deal kvůli drahé naftě a dopadům na motoristy. Nyní ale používají nízkou cenu nafty jako argument proti Green Dealu, protože znevýhodňuje železnici. Tento obrat nevypovídá o faktech, ale o účelovém výkladu reality podle momentálního narativu.
Emise CO₂ a přínos železnice
- Železnice patří v EU k nejméně emisním druhům dopravy, představuje pouze 0,3 % přímých emisí z dopravy .
- Od roku 1990 do roku 2019 snížila železnice v EU své emise skleníkových plynů o 68,1 % navzdory nárůstu přepravní aktivity .
Závěr
Příspěvek Radima Fialy je příkladem politické manipulace s reálnými daty. Vychází sice z dílčích pravd – růstu cen elektřiny, poklesu železniční dopravy – ale používá je k nepravdivému a nelogickému závěru, že ekologická politika EU škodí přírodě. Skutečnou příčinou problémů české železnice není Green Deal, ale neochota českých vlád systematicky podporovat udržitelnou dopravu.