Na platformě Steam se koncem května 2025 objevila zdarma dostupná strategická hra Squad 22: ZOV. Na první pohled může působit jako běžný válečný simulátor, ale při bližším pohledu vychází najevo, že nejde o obyčejnou hru. Tento titul totiž nese oficiální podporu ruské armády a byl vytvořen s cílem šířit konkrétní výklad ruské invaze na Ukrajinu, přičemž se otevřeně hlásí k propagaci „vlasteneckých hodnot“ a výcviku mládeže.
Squad 22: ZOV se zaměřuje na období od roku 2014, tedy od ruské anexe Krymu, až po současnou fázi konfliktu na Ukrajině. Celá hra se odehrává výhradně z pohledu ruských ozbrojených sil a podle oficiálního popisu má „realisticky“ zobrazovat tzv. „speciální vojenskou operaci“. Hráč se tak stává součástí událostí, které jsou interpretovány výhradně v duchu oficiálního ruského narativu. Vývojáři tvrdí, že vycházejí z autentických zkušeností ruských vojáků a že hra slouží jako výukový nástroj pro vojenské a mládežnické organizace, jako je například Junarmija. Už samotná skutečnost, že je hra oficiálně propagována armádou Ruské federace, ji jasně řadí do kategorie státem podporovaného propagandistického obsahu.
Nebezpečí spočívá především v tom, že interaktivní médium, jako je videohra, má mnohem větší emocionální dopad než tradiční text nebo obraz. Hráč se nestává pasivním divákem, ale přímým aktérem, čímž se s prezentovaným výkladem snadněji ztotožní. Pokud je taková hra postavená jednostranně a glorifikuje ruskou armádu, zatímco ukrajinskou stranu vykresluje výhradně jako agresora, nelze ji vnímat jako neutrální zábavu. Naopak – jedná se o nástroj informační války, který má za cíl formovat názory, především u mladých lidí.
Z materiálů dostupných ke hře vyplývá, že obsahuje řadu dezinformací a manipulativních prvků. Konflikt je prezentován jako obranná mise Ruska proti „nacistickému režimu“ na Ukrajině, zatímco ukrajinská armáda je zobrazena jako hrozba pro ruskojazyčné obyvatelstvo. Anexe Krymu je interpretována jako „osvobození“ a veškeré zmínky o civilních obětech, válečných zločinech nebo porušování mezinárodního práva zcela chybí. Namísto toho hráč opakovaně čelí scénářům, které posilují dojem, že ruská armáda jedná spravedlivě, hrdinsky a obranně.
Hra se tak stává nástrojem, který může velmi nenápadně formovat myšlení uživatelů, obzvlášť pokud se s tímto výkladem setkávají opakovaně a v prostředí, které působí jako zábava. Platformy jako Steam, kde je hra volně dostupná, navíc fungují na principech popularity a algoritmického doporučování – tedy bez ohledu na faktickou správnost nebo etický obsah. To znamená, že hra se může šířit mezi uživateli snadno a rychle, aniž by si hráči uvědomili, že jde o propagandu.
V éře digitální komunikace je důležité si uvědomit, že propaganda se nešíří pouze skrze zpravodajství nebo sociální sítě, ale také přes zdánlivě nevinné formy zábavy, jako jsou hry, filmy nebo memy. Squad 22: ZOV je názorným příkladem toho, jak lze válku přetavit do interaktivní simulace a šířit tak jednostranný výklad reality.