Zatímco ruská propaganda dlouhodobě tvrdí, že „politika do sportu nepatří“, když se jedná například o vyloučení ruských sportovců z mezinárodních soutěží kvůli válce na Ukrajině, realita často ukazuje pravý opak. Jedním z nejviditelnějších příkladů dvojakého přístupu je chování ruského hokejisty Alexandra Ovečkina.

Ovečkin, dlouholetá hvězda NHL a hráč Washington Capitals, nedávno předal svůj podepsaný dres předsedkyni Rady federace Ruské federace Valentině Matvijenkové – významné političce a jedné z hlavních tváří kremelské propagandy. Matvijenková je známá podporou ruské invaze na Ukrajinu, obhajobou anexe Krymu i šířením konspiračního narativu o „nacismu“ na Ukrajině.

Tím ale Ovečkinův seznam kontroverzních činů nekončí. V květnu letošního roku daroval jiný podepsaný dres autoritářskému prezidentovi Běloruska Alexandru Lukašenkovi s věnováním: „Alexandrovi Grigorijevičovi od Oviho! Všechno nejlepší!“ Tímto gestem veřejně podpořil režim, který je v Evropě považován za jeden z nejrepresivnějších.

Ovečkin je zároveň zakladatelem hnutí „Putinův tým“, které vzniklo v roce 2017 na podporu Vladimira Putina při prezidentské kampani. Hokejista se nikdy veřejně nevymezil proti ruské agresi na Ukrajině a jeho profil na sociálních sítích dodnes obsahuje fotografie s ruským prezidentem.

Tato opakovaná politická gesta přitom nijak nevadí ani Kremlu, ani mnoha jeho podporovatelům, kteří jinak hlasitě brojí proti údajné „politizaci sportu“ – například ve chvíli, kdy se mezinárodní sportovní organizace rozhodnou vyřadit ruské týmy z olympiády či mistrovství světa.

Zůstává tak zásadní otázka: Je „politika ve sportu“ skutečně problémem – nebo jen tehdy, když není v souladu s ruskými zájmy?


administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.