Na sociálních sítích v posledních dnech koluje dramaticky laděný text publicisty Davida Martínka, který sdílela i exposlankyně Zuzana Majerová. Hned v úvodu hovoří o „casus belli“ – zámince k válce – a tvrdí, že Ukrajina útokem na ruskou základnu Belaja porušila globální rovnováhu sil a překročila červené linie, které by mohly ospravedlnit i jadernou odvetu. Text se rychle šíří, má tisíce sdílení a vyvolává silné emoce.
Jenže právě to je jeho největší slabinou: pracuje s emocionalitou, spekulacemi a rétorikou, která odpovídá víc ruské válečné propagandě než zodpovědnému zpravodajství nebo komentáři. Podívejme se blíže, co v textu zaznívá – a co říkají fakta.
Útok byl. Ale jinak, než tvrdí
Na začátek je třeba říct: ukrajinský útok na základnu Belaja se opravdu stal. Ne však izolovaně nebo bezdůvodně. Šlo o součást větší operace ukrajinské bezpečnostní služby SBU z 1. června 2025, nazvané Operace Pavučina, během níž Ukrajina vyslala přes sto dronů na pět různých ruských letišť. Jedním z cílů byla právě základna Belaja v Irkutské oblasti, více než 4000 kilometrů od ukrajinských hranic. Podle informací médií a vojenských analytiků bylo zničeno či poškozeno přes 40 ruských bombardérů Tu-95 a Tu-22M3.
Z vojenského hlediska je důvod zřejmý: právě tyto bombardéry pravidelně útočí na ukrajinskou infrastrukturu, často stovky kilometrů od fronty. Ukrajina na tento typ hrozby opakovaně reagovala preventivními údery na ruská letiště.
Zásadní rozdíl oproti tvrzení Martínka je ovšem v tom, že žádný z útoků nesměřoval na jaderné zbraně ani jejich odpalovací zařízení. Tvrzení, že šlo o „útok na strategické síly Ruské federace“ v jaderném slova smyslu, je nepodložené a zavádějící.
Neexistující červené čáry
Martínek v textu varuje, že tento útok podle ruské jaderné doktríny opravňuje použití jaderných zbraní. Ve skutečnosti ruská jaderná doktrína připouští jejich použití pouze při ohrožení samotné existence státu – a to útok dronem na parkoviště bombardérů zcela jistě nesplňuje. Stejně tak tvrzení, že „základny byly nestřežené, protože Rusko nechce eskalaci“, působí spíš jako emotivní fabulace než odraz reality.
Jde navíc o asymetrii v hodnocení: pokud by Ukrajina zničila ruské strategické letouny, je to prý důvod ke „světové válce“. Ale ruské útoky na civilní infrastrukturu, energetiku nebo sídliště v Dnipru jsou v textu zcela opomenuty.
Zelenskyj jako gangster?
Další část příspěvku přechází do osobních výpadů vůči prezidentu Zelenskému. Nazývá ho „gangsterem“, „nelegitimním vládcem“, který „rozpoutá světovou válku ze strachu z pomsty“. Podle Martínka už na Ukrajině sílí masový odpor proti jeho vládě a lidé čekají na jeho pád.
I zde chybí důkazy. Zelenský je ve funkci v souladu s ukrajinskou ústavou, která během válečného stavu neumožňuje konání voleb. Přesto se těší podpoře veřejnosti, a to i v západních průzkumech. Samozřejmě, únava z války na Ukrajině sílí, ale rozhodně nelze mluvit o kolapsu režimu nebo odporu srovnatelném s diktaturami.
Z textu je patrné, že nejde o věcnou analýzu, ale o démonizaci jedné strany konfliktu, přičemž druhá (ruská) zůstává nekritizovaná.
Kdo opravdu eskaluje?
Martínek se snaží celý útok zasadit do rámce „zničené šance na mír“ a tvrdí, že právě Ukrajina zhatila naději na diplomatické řešení. Ale právě Rusko dlouhodobě odmítá stáhnout vojska z okupovaných území, pokračuje v náletech, deportacích dětí a propagandě o neexistenci ukrajinského národa.
Ve světle těchto faktů se zdá, že výpad na základnu Belaja je spíše odpovědí na probíhající ruské zločiny, nikoli jejich počátkem. A i pokud někdo touží po „mírném řešení“, je na místě otázka: jaký mír může vzniknout bez zastavení agrese?
Mýty, které rezonují
Text sdílený Majerovou je ukázkou moderní informační války: mix skutečných událostí, překroucených závěrů, emotivních metafor („Z znamená zkázu“) a naprosté absence kritického pohledu na Rusko. Právě tento styl je typický pro ruskou propagandu, jejímž cílem je znechutit veřejnosti podporu Ukrajiny, vyvolat paniku a relativizovat agresi.
V době, kdy se fronta mění a Ukrajina opět získává iniciativu, přichází tato vlna dezinformací nikoli náhodou. Jejím cílem není informovat, ale podlomit odhodlání.
Závěrem
David Martínek může mít své postoje a obavy. Ale sdílený text není varováním před válkou – je nástrojem informační války. Fakta, která překrucuje, jsou důležitější než dramatická slova. A my bychom se měli rozhodovat na základě reality, ne na základě rétoriky.