V posledních dnech se sociálními sítěmi šíří příspěvek z profilu Vidlákovy Kydy, který komentuje údajný ukrajinský útok na ruské letiště strategických bombardérů pomocí dronů vypuštěných z kamionu. Podle Daniela Sterzika má tento „husarský kousek“ takové dopady, že Rusko údajně spouští „letadlo soudného dne“ a hrozí jadernou odvetou. Text je protkaný náznaky paniky, ironie a především hrozbami, které mají čtenáře znejistit a zastrašit. Přitom však zcela ignoruje širší kontext války a ruské odpovědnosti.
Zmínka o „napadení strategických sil“ jako možném důvodu pro „atomovčičku“ je typickým příkladem manipulativní práce s fakty. Ruská jaderná doktrína sice skutečně umožňuje použití jaderných zbraní v případě ohrožení samotné existence státu, ale ojedinělý útok na vojenské letiště této definici neodpovídá. Navíc je třeba připomenout, že samotné Rusko dlouhodobě podniká daleko ničivější útoky – cílené i necílené – na ukrajinská města, civilní infrastrukturu i obyvatelstvo. Ukrajinský útok byl mířen výhradně na vojenský cíl. Přesto právě Ukrajina je v příspěvku vykreslena jako nezodpovědný agresor.
Zarážející je i to, že příspěvek předkládá vážné informace, které odporují oficiální linii ruské propagandy. Ruská státní média i armádní telegramové kanály se snaží minimalizovat rozsah škod – tvrdí, že útoky byly odraženy, poškození letadel zanedbatelné a Rusko je i nadále pánem situace. Jak trefně poznamenal analytik Roman Máca, je poněkud zvláštní, že český komentátor spojený s proruskou scénou šíří poplašnější verzi událostí než Kreml samotný. Výsledkem je zmatení čtenářů: na jedné straně údajně vítězící Rusko, na straně druhé skoro apokalyptická reakce na relativně malý útok.
Zcela opomenut je rovněž diplomatický a válečný kontext. Rusko žádná mírová jednání aktivně nepodporuje – naopak je systematicky oddaluje, odmítá podmínky OSN a pokračuje v bombardování ukrajinských měst včetně Charkova, Dnipra nebo Oděsy. V posledních týdnech podniká nové pozemní útoky na východní frontě a zintenzivňuje letecké nálety. Pokud se někdo snaží o vyjednávání z pozice síly, je to právě Moskva.
Autor příspěvku se také uchyluje k narativům, které mají čtenáře emocionálně zmanipulovat. Řidič, který „nejspíš nevěděl, co veze“, vytváří dojem, že Ukrajina zneužívá nevinné lidi. Závěrečné „Bůh nás opatruj“ pak text rámuje jako téměř prorocké varování, nikoli jako racionální úvahu. Takový způsob psaní však nevede k informovanosti, ale ke strachu, nejistotě a rezignaci.
Celkově jde o ukázku textu, který se snaží prezentovat jako analytický komentář, ale ve skutečnosti využívá známé techniky dezinformací – vytržení z kontextu, zveličování, ignorování faktů a emocionální apel. V době, kdy je válka na Ukrajině stále otevřeným konfliktem s tisíci obětí, je důležité nenechat se podobnými výstupy zviklat a hledat informace ve více zdrojích – nejlépe v těch, které ověřují fakta a nepodléhají senzacechtivosti.