Za poslední dny se slovenským Facebookem šířil příspěvek s varovným titulkem: „Progresívci ovládli slovenské kostoly, deje sa tam hnus…“. Nasbíral více než 5300 sdílení a vyvolal vlnu rozhořčení, zejména mezi věřícími. Co ale vlastně způsobilo tuto lavinu pobouření? A proč je důležité rozlišovat mezi skutečností a manipulací?
Z čeho lidé čerpali pohoršení?
V centru pozornosti se ocitlo vystoupení s prvky erotického tance v prostorách Klarisek v Bratislavě. Autor příspěvku jej označil za „výsmech do tváre všetkým veriacim“, a zároveň bez důkazů tvrdí, že „progresivismus ovládl kostoly“. Emoce vyvolané tímto výrokem však stojí na nepravdivých nebo zásadně zkreslených tvrzeních.
Klarisky nejsou kostel
Hlavní manipulace spočívá v tom, že se prostor prezentuje jako „kostel“. Ve skutečnosti jde o bývalý klášterní kostel sv. Kláry, který již od roku 1913 neslouží náboženským účelům. Od roku 1940 je ve vlastnictví města Bratislavy a dnes se zde pořádají kulturní akce – koncerty, přehlídky i alternativní umění. Oficiální stránky BKIS to výslovně uvádějí.
Už dříve se podobné akce v Klariskách staly terčem kritiky. Například článek na SME.sk popisuje opakující se střet kulturních a náboženských hodnot ve veřejném prostoru. Ale nikdy nešlo o aktivní sakrální objekt.
Jak se šíří manipulace
Facebookový příspěvek pracuje s několika typickými znaky manipulace:
1. Zamlčení kontextu: Nezmiňuje se, že Klarisky už přes sto let neslouží jako kostel.
2. Zveličení a jazyková manipulace: Pojmy jako „hnus“, „zvrátenosť“, „výsměch“ či „progresívci ovládli kostoly“ vyvolávají silné emoce a pocit ohrožení.
3. Záměrné vyvolání kulturního střetu: Autor vytváří iluzi, že jde o souboj mezi věřícími a “zvrácenou” liberální silou, čímž polarizuje společnost.
4. Cílení na neinformovanost: Z více než 1500 rozhořčených komentářů je patrné, že mnozí uživatelé uvěřili, že šlo o aktivní kostel s podporou duchovních autorit.
Kultura versus víra: Legitimní otázka, ale…
Ano, je zcela legitimní diskutovat o tom, zda jsou určité formy umění vhodné v historicky sakrálních prostorách. Stejně tak je přirozené, že věřící lidé cítí určitou míru posvátnosti i tam, kde se už dávno neslouží mše. Ale tato debata má smysl pouze tehdy, pokud je vedena poctivě – bez překrucování faktů a bez strašení neexistujícími hrozbami.
Závěr: Víra není v ohrožení, ale pravda může být
Na Slovensku neprobíhá žádné „ovládnutí kostelů progresivci“. Neexistují důkazy o tom, že by se v aktivních chrámech odehrávaly podobné akce, natož se souhlasem církve. Šířený příspěvek je učebnicovým příkladem, jak lze využít dezinformaci ke kulturnímu poplachu a k upevnění obrazu „ohrožené většiny“