Když se mluví o osvobození Československa na konci druhé světové války, většina lidí si vybaví Rudou armádu či americké jednotky. Oproti tomu role samotných Čechoslováků, kteří bojovali po boku Sovětů – zejména těch, kteří pocházeli z Volyně a Podkarpatské Rusi – zůstává mimo širší povědomí. Přesto tvořili páteř 1. československého armádního sboru a nesli obrovskou tíhu bojů i následků poválečných zmatků.
Podíl na osvobození
Rudá armáda s rumunskými jednotkami osvobodila přibližně 90–95 % území bývalého Československa. Američané dosáhli Plzně, Klatov a části jižních a západních Čech, ale kvůli dohodám s Moskvou nepokračovali dále. Významnou složkou sovětských sil však byla i 1. československý armádní sbor v SSSR – jednotka, která se účastnila těžkých bojů od Sokolova přes Duklu až po Ostravu.
Kdo byli volyňští Češi a Rusíni?
Mnoho bojovníků tohoto armádního sboru pocházelo z východních oblastí, které byly tehdy pod sovětskou kontrolou. Volyňští Češi – potomci českých přistěhovalců z 19. století – se hlásili k české národnosti a vnímali Československo jako svou vlast. Podobně i obyvatelé Podkarpatské Rusi, z nichž mnozí se identifikovali jako Rusíni nebo Ukrajinci, ale často zároveň jako Čechoslováci, vstupovali dobrovolně do československých jednotek.
Dohromady tvořili až dvě třetiny československého sboru v SSSR. Jejich motivace byla často hluboce osobní – boj proti nacismu byl zároveň bojem za návrat do domova, který pro ně představovala Československá republika.
Hrdinství a zapomnění
Volyňští Češi i Rusíni bojovali s mimořádnou obětavostí. Například bitva u Dukly, nejkrvavější operace československého armádního sboru, přinesla tisíce padlých a zraněných – a byla pro mnohé z nich první zkušeností se svou „vlastí“.
Po válce se tisíce volyňských Čechů repatriovaly do ČSR. Byli přiděleni do pohraničí a zpočátku vnímáni jako hrdinové. Brzy se však situace změnila. StB na ně pohlížela s podezřením kvůli jejich zkušenostem se sovětským režimem. Mnozí byli sledováni, perzekvováni nebo znevýhodněni. A s nástupem normalizace upadla jejich role v historii do pozadí.
Podobný osud čekal i Podkarpatskou Rus, která byla po válce připojena k Sovětskému svazu. Obyvatelé této oblasti se tak stali občany jiné země, a jejich příběh byl z českého historického povědomí postupně vytlačen. Samozřejmě násilně, komunistickým režimem, který vzýval raději ruské maršály.