V nedávném článku na platformě Medium.cz popsal autor vystupující pod jménem Qizy svou zkušenost s pokusem zapojit se do diskuse ve skupinách na Facebooku, které se samy označují za vlastenecké. Autor se rozhodl vstoupit do těchto online komunit s cílem nabídnout věcný pohled a oponovat některým často šířeným tvrzením. Reakce, které obdržel, však označil za ostré, nepřátelské a veskrze odmítavé.
Podle autora se tyto skupiny vyznačují tím, že se „prezentují jako obránci svobody slova, ale nesnesou jakýkoli jiný názor než ten svůj“. V komentářích, které následovaly po jeho příspěvcích, se podle něj objevovala vulgarita, výhrůžky a nálepkování. Připomíná například, že místo věcné diskuse následovalo obvinění, že je „fašista, zaprodanec a kolaborant“. Podle jeho pozorování jde o prostředí, kde se slova rychle ztrácejí ve vlnách emocí a ideologických výkřiků.
Autor článku tvrdí, že mnozí diskutující obhajují proruské postoje, a přitom si neuvědomují, že svoboda slova, kterou požadují pro sebe, je v Ruské federaci potlačována. V tomto ohledu poznamenává: „Zbožně vzývají Putina a chtějí režim jako v Rusku, kde by za něco takového, co si píšou tady, šli sedět.“ Tím naráží na rozpor mezi požadavkem na svobodu projevu a podporou autoritářských režimů.
Zajímavým aspektem článku je i způsob, jakým popisuje jazyk a styl těchto diskusí. Autor si všímá, že „místo argumentů přicházejí pocity, výkřiky a CAPS LOCK“. Jde podle něj o prostředí, kde mají přednost emoce před racionálním uvažováním. Zároveň však dodává, že i přes silná slova se za některými výkřiky skrývá frustrace a pocit vyloučení ze společnosti.
Článek se také dotýká širšího fenoménu – vlivu dezinformací a propagandy. Qizy upozorňuje na to, že dezinformační narativy často nabízejí jednoduché viníky složitých společenských problémů, což může být pro některé lidi lákavé. Zaznívá kritika jednostranného vnímání médií, Evropské unie či ukrajinské krize. Podle něj se tyto postoje šíří bez potřeby ověřování faktů.
Je však důležité zmínit, že článek je osobní výpovědí a nereprezentuje systematický výzkum. Autor se pohybuje v subjektivní rovině a popisuje konkrétní příklady z vlastní zkušenosti. Není zcela jasné, jak reprezentativní jsou tyto skupiny pro celou českou online scénu, ani zda podobná zkušenost platí obecně pro všechny uživatele, kteří se snaží o racionální debatu.
Z pohledu mediální gramotnosti může být článek vnímán jako upozornění na důležitost kritického myšlení a respektu v online prostoru. Naznačuje, že diskuze na internetu se často neodehrávají mezi rovnocennými názory, ale spíše mezi uzavřenými bublinami, kde odlišný pohled není vítán. Tento jev může mít dopad na polarizaci společnosti a kvalitu veřejného diskurzu.
Fenomén vyhledávání názorových bublin, který autor článku ilustruje na vlasteneckých skupinách, však není omezen pouze na jednu část ideologického spektra. Výzkumy ukazují, že jak konzervativní, tak liberálně smýšlející uživatelé mají tendenci obklopovat se zdroji a lidmi, kteří potvrzují jejich vlastní přesvědčení. Tento jev, podpořený algoritmy sociálních sítí, přispívá k polarizaci společnosti, protože oslabuje ochotu naslouchat druhé straně, vést věcný dialog a hledat společné body porozumění.
Z toho vyplývá, že problémem nejsou pouze jednotlivé extremistické skupiny nebo konkrétní platformy, ale obecně způsob, jakým dnes konzumujeme informace. Neschopnost vystavit se jiným názorům, obava z diskuse a utvrzování se v již známém jsou výzvy, které se týkají celé společnosti. Pokud má veřejná debata zůstat živá, otevřená a demokratická, bude nutné posílit mediální gramotnost, podporovat otevřenost a zároveň vytvářet prostředí, kde je možné nesouhlasit bez strachu či nenávisti.