Natalia Sudlianková, původně běloruská disidentka, která v 90. letech uprchla do Česka před režimem Alexandra Lukašenka, získala azyl a postupně začala pracovat pro média jako Rádio Svobodná Evropa či Pražský telegraf. Dlouho byla vnímána jako bojovnice proti totalitě a expertka na východní Evropu.
V roce 2014 však přišel zásadní zlom — v souvislosti s ruskou anexí Krymu se podle Bezpečnostní informační služby (BIS) její loajalita změnila. Sudlianková začala v Česku organizovat proruské akce, šířit ruskou propagandu v oblasti energetiky a bezpečnosti a řídit dezinformační aktivity. Plně spolupracovala s důstojníkem ruské vojenské rozvědky GRU Alexejem Šavrovem.
Za svou činnost dostávala desítky tisíc eur, často vyplácených v kryptoměnách, a podle BIS sama navrhovala a řídila mechanismy, jak ruské dezinformace šířit. Přitom nadále vystupovala jako novinářka a expertka, což jí pomáhalo budovat důvěryhodnost.
Česká vláda ji proto v dubnu 2025 zařadila na národní sankční seznam a označila ji za nežádoucí osobu. Má povinnost opustit Českou republiku nejpozději do 1. května 2025. Spolu s ní byl na sankční seznam přidán i její řídící důstojník Šavrov.
Její případ šokoval část české běloruské komunity i novináře, kteří ji znali. Vladislav Jandjuk, běloruský exilant žijící v Česku, uvedl, že nedokáže pochopit, jak mohla přejít na stranu „zla“. Novinář Ondřej Kundra zase upozornil, že kolem jejího příběhu od začátku panovalo mnoho nejasností.
Sudlianková v minulosti vystupovala v českých médiích i jako komentátorka ruské politiky a bezpečnostních témat. Přesto její napojení na ruské zpravodajské struktury odhalily až důkladné analýzy BIS, které sledovaly její kontakty a financování.
Případ Sudliankové ukazuje, jak ruské tajné služby využívají i bývalé disidenty pro šíření svého vlivu v zahraničí, často nenápadným způsobem a pod pláštíkem legitimních profesních aktivit.