Dne 8. prosince 2024 došlo v důsledku ofenzívy syrských opozičních skupin vedených Tahrír aš-Šám k pádu režimu Bašára al-Asada v Sýrii. Bašár Asad zmizel ze své země takřka nepozorovaně. Zatímco povstalci obsazovali jedno město za druhým a odhalovali důkazy o činech režimu, syrský diktátor odcestoval pod taktovkou ruských tajných služeb do Moskvy.
Damašek podle prohlášení Asad opustil ráno 8. prosince, když do hlavního města vnikli islamističtí povstalci. Z metropole zamířil na ruskou základnu Hmímím v provincii Latákíja, odkud prý plánoval dohlížet na bojové operace. A však i letiště dříve kontrlované Ruskem se stalo terčem útoků.
Když Rusko a Írán stáhly podporu kvůli geopolitickým tlakům, povstalecké síly jako HTS rychle obsadily oblasti držené syrskou vládou. Bez íránské intervence, ruských žoldáků, letectva a speciálních jednotek syrská armáda ukázala, jak slabá a neschopná její struktura jednotek a centrální vedení ve skutečnosti byly. Asadova výhodná pozice od roku 2016 do podzimu 2024 nebyla způsobena jeho vedením nebo mocí, bylo to kvůli přímé intervenci ruské armády, která byla doplněna proxy milicemi IRGC a Hizballáhem z Libanonu.
V této souvislosti je zajímavé, že konspirační teoretici zatím ohledně revoluce v Sýrii mlčí. Přestože Kreml potvrdil, že poskytl syrskému diktátorovi útočiště a jeho evakuace měla být Putinovým osobním rozhodnutím, nedá se říct, že by šlo o přátelské gesto. Rusko se k Asadově přítomnosti oficiálně nevyjadřuje a po prezentaci vřelých vztahů mezi oběma lídry je teď jen málo stop. Ostatně, když Asad padl, ruská média i hlavní propagandisté zdůrazňovali, že si za svou porážku může sám. Jedinou známkou ruského nesouhlasu se svržením bylo tedy nakonec prohlášení Kateřiny Konečné, která označila opozici za teroristy.
