Na Facebooku se šíří 12 otázek, které se týkají rusko-ukrajinské války a především otázky Krymu. Pokusíme se na některé tedy odpovědět, na jiné příště. „Nad neochvějnou podporou jedné z válčících stran bdí vláda i mainstramová média s takovou vervou, že si bojí pokládat i ty úplně nejzákladnější otázky,“ tvrdí text, kdy pomíjí fakt, že Ukrajina není jednou z válčících stran dobrovolně, ale byla napadena 22., potažmo 24. února 2022 Ruskem.
A nyní tedy otázky. „Proč je územní celistvost nadřazena právu na sebeurčení lidí na Donbase, zatímco u Kosova tomu bylo přesně naopak?“ Protože s územní celistvostí Ukrajiny včetně Krymu souhlasilo několikrát i Rusko. Připomeňme ukrajinsko-americko-rusko-britskou mezinárodní smlouvu z roku 1994 (Budapešťské memorandum), kterou se Ukrajina vzdala jaderného arzenálu výměnou za bezpečnostní záruky a záruky územní celistvosti, která byla v roce 2014 porušena ruskou anexí Krymu. Na začátku svého prvního mandátu v roce 2000 se dokonce i Vladimir Putin setkal s ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou. Během této schůzky Putin potvrdil uznání ukrajinských hranic a svrchovanosti Ukrajiny. Toto setkání bylo součástí širšího úsilí o zlepšení rusko-ukrajinských vztahů po rozpadu Sovětského svazu.
„Proč je tato celistvost vynucována zákazem rodné řeči coby úředního jazyka, trvající šikanou a neustálým ostřelováním aglomerací, obývaných menšinami, a to již více než 10 let?“ Zákon „O zajištění fungování ukrajinštiny jako státního jazyka“ schválil ukrajinský parlament v dubnu 2019. Podle zákona musejí ukrajinštinu plynně ovládat úřední osoby, například poslanci, diplomaté, soudci, učitelé nebo lékaři státních zdravotnických zařízení. Povinné je užívání ukrajinštiny v armádě, policii a soudech, stejně jako na školách všech stupňů. Výrobci, prodavači či číšníci mají od nynějška povinnost podat zákazníkovi informace o produktech nebo službách v úředním jazyce, tedy v ukrajinštině. Když o to zákazník ale požádá, prodavač ho smí obsloužit v jiném jazyce, který je pro obě strany přijatelný. V praxi se v běžném životě ruština používala. V roce 2014 šlo o oboustranný konflikt, kdy armádu měli i separtaisté, kteří byli jednoznačně podporovaní Ruskem. Lze si vzpomenout například na sestřelení letu MH-17 ruským systémem BUK.
„Proč si svou budoucnost mohli zvolit občané v Kyjevě, byť nelegitimními krvavými prostředky Majdanu, zatímco na Krymu a na Donbase neplatí ani opakovaná legitimní referenda?“ Pokud text hovoří o krvavém Majdanu, první kdo začal na Majdanu prolévat krev byly síly spadající pod tehdejšího prezidenta Janukovyče, když začal střílet do pokojně protestujícího davu. Co se týká referend, referenda byla organizována v podmínkách vojenské okupace a bez nezávislého dohledu, což zpochybňuje jejich svobodnost a spravedlnost.
„Proč Západ na Ukrajině i nadále podporuje režim, který je zkorumpovaný a chová se již řadu let záměrně diskriminačně, nedemokraticky a nepřijatelně k vlastní mnohamilionové menšině?“ Co se týká korupce, je pravdou, že Ukrajina nevychází v tomto měřítku nejlépe. Ale právě agresor (Rusko) podle všech měřítek ještě hůře. Pokud text opakovaně hovoří o porušování práv Rusů na Ukrajině, je nutné dodat, že i cizinci v Rusku čelí mnoha diskriminacím. Dokonce Rusko opustilo úmluvu o národnostních menšinách.