HDP Ruské federace je jako Belgie a Holandska dohromady. Dokonce i Itálie (se kterou bývala srovnávána v minulých letech) mu již utíká za horizont.
Rusko je relativně chudá a ekonomicky slabá země. Přesto chrastí zbraněmi a je příčinou velké části geopolitických pnutí a problémů. Vojenská síla totiž s velikostí HDP souvisí jen volně a nepřímo. I chudý
stát může krátkodobě soustředit značné prostředky do účinných zbraní, pokud zanedbá ostatní civilní rozvoj společnosti.
Dlouhodobě ovšem ekonomické bohatství vyjádřené HDP vliv na geopolitickou sílu přeci jen má. Rusko si to uvědomuje a proto užívá “zbraně chudých” – hybridní válčení, politické vydírání, skryté dezinformační kampaně, apod. Ty jsou někdy efektivní, ale všechny mají jedno společné – jsou levné. Na to musí největší země světa s HDP dvou malých evropských států myslet především.
Ruská média o posilování vojenské přítomnosti Moskvy u hranic s Ukrajinou neinformují, místo toho se v nich mluví o údajné agresi Kyjeva, popsal zpravodaj ČT v Rusku Karel Rožánek. V Interview ČT24 také řekl, že ukrajinské úsilí o začlenění do západních struktur vnímají Rusové jako obrovskou potupu.
Rusko vlastně casus belli ani nepotřebuje – skrze kontrolu médií si ho pro své obyvatelstvo může snadno vytvořit. A problém jsou, jak ostatně tradičně, lidé kteří nečtou zahraniční zpravodajství, nezávislé zpravodajství, konzumují vládní propagandu a nepřemýšlejí nad tím, jestli náhodou neohýbá pravdu.
A jak dobře ukazuje diskuse pod tímto článkem na facebookové stránce ČT24, i dost lidí u nás čte tuhle zprávu ne tak, že se v Rusku lže, ale pochybností o pravdivosti médií u nás. Přitom my máme tu výhodu, že naše média stát nijak neovládá. Nenařizuje jim, co mají psát nebo vysílat. Naše média mají svůj etický kodex, k jehož vymáhání mají nastavené procesy. Proto jim můžeme důvěřovat – zejména když máme moznost si porovnat výstupy různých, od sebe neopisujících médií.