Pandemie španělské chřipky, která začala v roce 1918, trvala 2 roky a odhaduje se, že jí podlehlo něco mezi 50–100 miliony lidí. Medicína měla svázané ruce a nebyla schopna udělat nic, co by pomohlo infikovaným. Neexistovala vakcína na ochranu před infekcí, ani antibiotika, která by pomohla s léčbou sekundárních bakteriálních infekcí. Vědci dokonce zjistili až ve 30. letech, že španělskou chřipku ve skutečnosti způsobil virus, nikoli bakterie.
Obrovská pandemie s názvem Černá smrt decimovala svět 6-7 let a vymřela kvůli ní 1/3 populace Evropy (odhaduje se 75 až 200 milionů lidí). Lékaři byli ve snaze zastavit šíření moru bezmocní. Nakažení obvykle umírali v agónii, obyspaní černými vředy, několik hodin poté, co se u nich objevily příznaky. Nikdo nevěděl, co toto onemocnění způsobuje a už vůbec, jak jej léčit. „Lékem“ byly talismany pro štěstí či amulety a používalo se leccos od zvláštních alchymistických směsí po pouštění žilou. Pomohlo až to, když se postupně začaly zdraví vyhýbat nemocným a dodržovat základní hygienické návyky + opatření jako karantény a izolace.
Na pravé neštovice, onemocnění, které nás provázelo více než 3000 let, umíralo cca 30 % lidí, kteří se jimi nakazili a odhaduje se, že ještě v 50. letech se jimi každý rok nakazilo 50 milionů lidí. Dnes se již přirozeně nevyskytují, protože byly zcela odstraněny zdlouhavým a náročným procesem, ve kterém bylo zajištěno, že se proti nim přeočkoval celý svět.
Pomalu máme za sebou 2 roky této pandemie. Existuje 23 schválených vakcín (+ stovky jsou ve vývoji), které fungují jako účinná prevence závažného průběhu a úmrtí na covid. Máme několik léčebných postupů, které jsou schopny zmírnit utrpení a zachraňovat životy vážně nemocných lidí, kteří se rozhodli nedat si žádnou vakcínu. Víme také o tom, jak se tento virus šíří vzduchem v mikroskopických kapénkách a je v silách každého z nás upravit své chování tak, aby se minimalizovalo riziko přenosu.
Víme hodně. Každý z nás má moc přispět k pozitivní změně, která rozhodne, jak to celé dopadne. Shodou okolností však žijeme v době, kdy většina lidí z privilegovaného světa již zapomněla mít strach z infekčních chorob, neboť moderní medicína drží většinu z nich díky očkovacím programům na uzdě. Toto je proto připomínka, že je za co být vděčný. Není snadné být uprostřed pandemie, která přináší bolest ze smutku těm, kteří v jejím důsledku utrpěli ztrátu partnera, rodiče či kamaráda.
Ale snad se mi podařilo naznačit historickou perspektivu a ozřejmit jaké máme štěstí, že už víme jak relativně kontrolovat infekční onemocnění a že máme účinné a bezpečné strategie pro změnu této pandemie v porovnání s devastujícími scénáři minulosti.
Komentář napsal projekt Vaxinátor