Pořád dokola se objevují prohlášení typu „To je hrozné, že dnes nebereme jako nemocného člověka, kteří se cítí nemocně, ale toho, kdo má pozitivní test bez ohledu na příznaky“, naposledy od pana poslance Nachera.
Možná by bylo dobré si vzpomenout, že k dnešnímu dni zemřelo na celém světě kolem třiceti milionů lidí na nemoc známou pod zkratkou AIDS, kterou způsobuje retrovirus pojmenovaný HIV. Ti lidé mnoho měsíců, někdy i několik let nemají vůbec žádné příznaky, ale jsou infekční a mohou tu smrtelnou chorobu dál šířit. A taky by to dělali, kdyby nebylo objeveno velmi citlivé diagnostické testování pomocí PCR – jedině díky testování bezpříznakových lidí, kteří se necítili nemocně, nakonec nezemřely stovky milionů lidí, jak se velmi vážně odhadovalo na konci 80. let.
Rutinně se testuje proti hepatitidě typu C, což je další choroba, probíhající u většiny lidí takřka bez příznaků, která několika procentům infikovaných zlikviduje játra a zabije je.
A mimochodem, infekce poliovirem (původce dětské obrny) je většinou taky bezpříznaková a smrtnost toho viru je hluboko pod smrtností koronaviru SARS. Přesto při objevu vakcíny proti polioviru troubila na Manhattanu všechna auta a z objevitelů vakcíny Jonase Salka a Alberta Sabina se stali hrdinové knížek pro děti.
Jenomže to bylo dávno, ještě v dobách, kdy byl život těžkej a smrt na infekční nemoci byla jeho součástí. To, že jsme tomu odvykli, neznamená, že se to nemůže vrátit, když zapomeneme, co mezi námi a těmi neviditelnými zabijáky stojí.