Pražský institut bezpečnostních studií (Prague Security Studies Institute, PSSI) publikoval 12. prosince 2019 studii mapující strategickou komunikace českého státu a navrhující možnosti jejího zlepšení. Studie se také věnovala způsobu, jakým státní instituce komunikovaly na sociálních sítích v prvních měsících kampaně WeAreNATO.
„Přestože státní instituce si začínají uvědomovat důležitost komunikace pro naplňování svých cílů, stále máme co dohánět. Největším překážkami pro efektivní, dlouhodobou a srozumitelnou komunikaci státu s občany je nedostatek koordinace mezi jednotlivými resorty. Dalším problémem je politizace komunikace ve chvíli, kdy jsou tiskové odbory jednotlivých ministerstev využívány jako PR servis politiků. Tyto nedostatky nebyly překonány, i přestože se o rozvíjení kapacit strategické komunikace zasazoval například Audit národní bezpečnosti z roku 2016. Přitom právě schopnost komunikovat představuje klíčový prostředek pro budování důvěry mezi občanem a státem, a tím pádem posilování odolnosti společnosti proti vlivu dezinformací nebo informačního působení cizích států,“ vysvětluje Jonáš Syrovátka z Pražského institutu bezpečnostních studií.
Příkladem snahy státu o vedení strategické komunikace může být kampaň WeAreNATO, které v České republice v současné době probíhá. Výzkumníci se zaměřili na to, jak vybrané státní orgány (Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra, Úřadu vlády a Armáda ČR) komunikovaly na sociálních sítích v začátku kampaně, tedy v březnu a dubnu 2019. Výzkumníci zjistili, že nejvíce příspěvků kampaně WeAreNATO bylo spojeno s výročími vstupu ČR do NATO (12. březen) a vzniku Aliance (4. duben). Vedle připomínání těchto událostí se však jednotlivé resorty také snažily v rámci kampaně akcentovat „svá“ témata. Ministerstvo obrany a Armáda ČR například na Facebooku zveřejnilo video o činnosti 4. brigády rychlého nasazení, které bylo mezi uživateli velmi populární. Obecně nejvíce reakcí vyvolaly příspěvky na facebookovém účtu Armády ČR, která má oproti ostatním institucím výrazně vyšší počet sledujících.
Výzkumníci navrhli 21 konkrétních doporučení inspirovaných příklady z praxe, které mohou zlepšit strategickou komunikaci v České republice. „Jsou třeba nejen změny institucionálního charakteru – jako třeba vznik orgánu pro koordinaci komunikace ideálně na Úřadu vlády, ale také v myšlení státních institucí, které musí být více otevřené občanům a vnímat komunikaci jako činnost, která jim může pomoci při naplňování vytyčených cílů. Zároveň lze však realizovat řadu méně výrazných změn, který však mohou znatelně zlepšit komunikaci jednotlivých resortů jako je třeba kreativní využívání sociálních sítí, častější vystupování zástupců úřadů v médiích nebo spolupráce s občanskou společnosti,“ dodává Syrovátka.
„Je třeba očekávat, že komunikace narazí na překážky – v kontextu etablování anti-systémových webů podílejících se na šíření dezinformací v českém informačním prostoru je třeba být připraven na negativní reakce (včetně těch operujících s manipulativními argumenty); klíčem k přípravě na možnou kritiku je analýza informačního prostředí před realizací dané komunikační aktivity; příkladem mohou být konspirační teorie spojení s instalací 5G sítí, na které se v současné době soukromé společnosti snaží reagovat,“ píše se například v jedné z rad.
„V rámci silových složek se debata o tomto tématu v ČR výrazněji rozproudila po roce 2014 v návaznosti na zhoršení bezpečnostní situace v Evropě. To s sebou přineslo i nová rizika v informační oblasti například ve formě dezinformací a propagandy. V rámci Auditu národní bezpečnosti vypracovaného Ministerstvem vnitra v roce 2016, tak byla strategická komunikace vyhodnocena jako jeden z vhodných obranných prostředků proti těmto hrozbám. V Auditu je však potřeba vedení strategické komunikace chápána nejen v kontextu dezinformací. Nicméně tato deklarovaná snaha o širší implementaci strategické komunikace v rámci státní správy zůstává prozatím z velké části nenaplněna. V roce 2017 sice došlo ke vzniku Centra proti terorismu a hybridním hrozbám na Ministerstvu vnitra, které se má – mimo jiné – problematikou dezinformací a propagandy a možným reakcím na tyto hrozby zabývat. Na ostatní resortech však podobné útvary nevznikly,“ upozorňuje na neutěšený stav studie.