Jindřich Rajchl ve svém nedávném příspěvku na Facebooku uvádí, že Slovensko se připojuje ke Španělsku a odmítá navyšovat náklady na zbrojení na 5 % svého HDP. V kontrastu s tím obviňuje premiéra Petra Fialu, že žádný podobný signál nevyslal a místo toho prý raději „poslušně posílá peníze z daní občanů Ursule, aby s nimi mohla kšeftovat se zbrojařskými giganty z Německa a Francie“. Rajchl dále tvrdí, že naše životní úroveň kvůli těmto výdajům bude dále klesat, přičemž už nyní údajně dvě třetiny obyvatel žijí pod hranicí důstojného života. Dále tvrdí, že budeme „živořit“, ale přitom „budeme mít plné sklady fungl nových raket a tanků“, čímž přirovnává naši budoucnost ke „Střední Koreji ve střední Evropě“. Ve vyhroceném závěru pak vyzývá k připojení Česka ke Slovensku a Maďarsku a tvrdí, že je lepší „stát s rovnými zády bok po boku Bratislavy a Budapešti, než poníženě klečet s prosíkem v Bruselu“.
Ačkoliv se tento výstup může na první pohled jevit jako razantní politický postoj, při podrobnější analýze se ukazuje, že obsahuje řadu nepřesností, překroucených faktů a záměrně vyvolaných emocí.
Začněme samotným tvrzením o navýšení výdajů na zbrojení. Podle ministryně obrany Jany Černochové nejde o „5 % HDP na zbraně“, jak Rajchl uvádí. V rozhovoru pro NATOaktual vysvětlila, že v rámci debaty v NATO se mluví o postupném navýšení na 3,5 % HDP pro vojenské schopnosti a 1,5 % na další výdaje spojené s obranou – například civilní obrana, kyberbezpečnost, infrastruktura či logistika. Nejedná se tedy o zbrojení v úzkém smyslu slova, ale o celkové zajištění obranyschopnosti státu a aliance. Černochová navíc zdůraznila, že nejde o český výmysl, ale o shodu všech spojenců. Tvrzení o „kšeftování“ s penězi daňových poplatníků prostřednictvím Ursuly von der Leyen je nejen lacině útočné, ale zcela ignoruje fakt, že většina obranných výdajů zůstává pod národní kontrolou a investuje se do domácích kapacit i společných projektů v rámci NATO.
Rajchl dále tvrdí, že „dvě třetiny občanů žijí pod hranicí důstojného života“. To je výrok, který nemá oporu v žádných dostupných statistikách. Ani Český statistický úřad, ani Eurostat nic takového nepotvrzují. Míra ohrožení příjmovou chudobou se v Česku dlouhodobě pohybuje kolem 10 %, a i když se řada lidí potýká s rostoucími životními náklady, tvrzení o dvou třetinách pod hranicí důstojnosti je nadsazené a spíše pracuje s emocemi než s realitou.
Přirovnání České republiky k „Severní Koreji“ je zjevně absurdní a slouží jen k vystupňování dojmu ohrožení a strachu. Česká republika je demokratický stát s právním řádem, svobodnými volbami a členstvím v Evropské unii i NATO. Žádný plán na masivní militarizaci společnosti nebo omezování svobod neexistuje. To, že obrana státu získává větší váhu ve světle rostoucí bezpečnostní hrozby ze strany Ruska, je odpovědné a v souladu s kroky většiny vyspělých zemí Evropy.
Konečně, výzva „připojit se ke Slovensku a Maďarsku“ zcela opomíjí, že právě tyto státy čerpají obrovské částky z fondů Evropské unie, často i navzdory střetům s jejími institucemi kvůli právnímu státu nebo korupci. Postavit se do role „vzpřímených“ partnerů vedle Bratislavy a Budapešti a zároveň odmítat spolupráci se Západem je v praxi iluze – ekonomicky i bezpečnostně jsou tyto země pevně napojené na unijní struktury, které Rajchl dehonestuje.
Příspěvek Jindřicha Rajchla tak představuje učebnicový příklad politické manipulace: využívá zjednodušená tvrzení, emocionálně nabitou rétoriku, zveličování problémů a falešné volby, aby vytvořil dojem, že jedinou cestou je odklon od Západu a obrácení se k autoritářštějším lídrům ve střední Evropě. Místo seriózní debaty o bezpečnostní politice tak přispívá k šíření nedůvěry a destabilizaci veřejného prostoru.