Tomáš Cikrt: Bludy jsou nezničitelné, stejně jako lidská hloupost

V čem je nebezpečí zdravotnických mýtů?  Kdo je nejčastěji šíří a proč? A jak se jim bránit? Nejen na tyto otázky odpovídá Tomáš Cikrt. 

Tomáš Cikrt absolvoval Farmaceutickou fakultu UK v Bratislavě, působil jako redaktor a šéfredaktor Zdravotnických novin, mluvčí ministra zdravotnictví či moderátor diskusního pořadu televize Z1. Napsal dvě knihy: Příběhy léků (příručka pro zvídavé čtenáře o vlastnostech a používání léků) a Krev a peníze (pravda o kauze Diag Human). Dnes je šéfredaktorem serveru Zdravotnickýdeník.cz.

Jak se jako šéfredaktor zavedeného webového média o zdravotnictví vyrovnáváte se šířením různých bludů, které se v lepším případě obejdou s nějakým tím placebo efektem a v horším ke zdravotním komplikacím?
Bludy jsou nezničitelné, stejně jako lidská hloupost. Co mě ale vážně zlobí je, když pronikají do medicíny. Povšimněte si, že teď schválně nepoužívám přídavná jména jako oficiální, vědecká či západní medicína. Medicína je totiž jen jedna, všechno ostatní jsou alternativní žvásty. Jejich šiřitelé pojem medicína zneužívají, když k němu přidávají přívlastky jako celostní, alternativní, homeopatická nebo čínská. Medicína je nepotřebuje a pacienti také ne. Medicína je sice také uměním, oním ars medicinae, ale vždy založeným na exaktních znalostech, v okamžiku, kdy je opouští, přestává být medicínou. Je směšné, když zastánci alternativy všeho druhu na jedné straně opovrhují tím, co medicína zná a umí a na stranu druhou se snaží své bludy pojmem medicína zaštítit.

Pokud se různé nesmysly šíří pouze alternativními kanály v uzavřeném okruhu lidí, nemám nic proti, svobodně si tuto cestu volí jedinci, kteří mají potřebu jim věřit. Prostě se stávají příslušníky sekty. Ale jakmile vidím, jak se bludy zahnízdily ve veřejnoprávních médiích, tedy v České televizi a Českém rozhlase, otvírá se mi kudla v kapse. Vyhradil bych jim maximálně tak deset minut ve dvě ráno v pořadu o menšinách pod názvem „Blouznivci a bloudivci mezi námi“.

Čím to podle vás je, že jim lidé věří? Je to tím, že „bylo to na internetu, tak to musí být pravda“, nebo tam vidíte i jiné faktory?
Internet je jenom nástroj, který šíření bludů urychluje a který promíchává informace hodnověrné a podložené s informacemi bezcennými, zavádějícími a lživými. Náchylnost důvěřovat fámám a bludům a z nich vyvěrajícím konspiračním teoriím, je v lidské povaze a také souvisí s inteligencí. Zakopnout může za jistých okolností každý z nás, ale hloupí lidé podléhají snáze a neumějí pak zařadit zpátečku. Jistou bariérou je vzdělání, ale nikoliv stoprocentní. V oblasti zdraví musíme připočíst další tři faktory.

Prvním je skutečnost, s níž se lidé těžko smiřují, že totiž jsme smrtelní a že některé nemoci nejsou léčitelné. Druhým je chybovost ve zdravotnictví. Lékaři, sestry a další zdravotníci jsou jenom lidé a člověk je tvor omylný. V průměru dochází ve vyspělých zemích při hospitalizaci v deseti procentech k chybě personálu, někdy jde o banalitu, někdy vám vyoperují zdravou ledvinu, protože si spletli stranu, jindy Vám zamění lék atd. Laiky frustruje pocit, že lékaři nejsou dokonalí, vždyť mají přeci bílý plášť a používají latinská slovíčka! Třetím faktorem je pak neschopnost některých zdravotníků komunikovat s pacienty, nedostatek empatie a organizační nedostatky, kdy není čas dialog mezi lékařem a pacientem.

Všechny tři faktory vhání zoufalé pacienty do spárů alternativních bludařů, protože ti vyplňují prázdný prostor, který uvolnila medicína. První nezměníme, smrt neobelstíme a nemocí, které dosud nejsou léčitelné, se chytají alternativci, kteří je sice také neumí léčit, ale dokáží o nich hezky mluvit. Je možné snižovat množství chyb, ale nelze je zcela vymýtit. Nejvíce je možné udělat v oblasti komunikace, ale ta stále ještě není brána ani na lékařských fakultách jako součást profesionality budoucích lékařů. On jí totiž nemá pořádně ani kdo učit.

Má na šíření bludů někdo zájem? Případně jaký?
Zájem na šíření bludů mají tři skupiny lidí.
Jednou jsou ranění jedinci, kteří si prošli nějakou negativní životní zkušeností, často trpí pocitem viny, obvykle neprávem a ti se snaží svůj životní úděl našroubovat na ostatní, snaží se bojovat za lepší svět a nějak se tak vyrovnat s vlastním trápením. Příkladem mohou být rodiče dětí se závažným zdravotním postižením. Na ně se jako klíště přisají vykukové z druhé skupiny, pro něž je prosazování alternativních postupů a produktů normální byznys. Aby dobře fungoval, musejí být lidí pořádně vystrašení. Předseda nedávno založené Společnosti pacientů s následky po očkování Václav Hrabák brojí proti očkování a zároveň nabízí své služby jakožto homeopat, který pacientů zbaví údajných následků vakcinace. Je to přitom inženýr bez lékařského vzdělání, z mého pohledu podvodník, protože nabízí služby, které nemůže splnit. Je to obchodník s deštěm, který si nahání klientelu přes občanské sdružení. To je taková obvyklá klička podfukářů, měl bych další příklady, ale nebudu zbytečně rozšiřovat okruh možných předběžných právních výzev, jimž občas čelím.

Třetí skupinou, která má zájem na šíření bludů, je zvláštní sorta mediálních showmanů až mesiášů. Mohou tak činit pro peníze, ale nemusejí. Jednoho krásného dne zjistili, že dokáží zaujmout dav a vycítit, co chce slyšet. Davu se přizpůsobují, čím častěji vystupují, tím větší pitomosti musejí říkat, aby si udrželi jeho pozornost. Platí tu úplně stejný mechanismus jako v politice, proto je tak těžké najít osobnost, která odolá a dokáže populismus udržet na uzdě. Ale k politice to tak nějak patří a na politiky se lidé dívají přes prsty (také proto Andrej Babiš pořád říká, že není politik 🙂 Ale, když jde o zdraví, mají spoluobčané jiný metr. Podívejte, jak populární jsou průpovídky herce Jaroslava Duška a přitom jdou to v podstatě děsný ptákoviny. Bohužel sebeklamu vlastní výjimečnosti podlehl i pan doktor Hnízdil, byť ten naštěstí nezpochybňuje vědecký základ medicíny a neodrazuje pacienty od účinné léčby jako jiní.

Které zdravotnické bludy považujete za nejnebezpečnější a nad kterými se jen tak pousmějete?
Nejnebezpečnější jsou ty, které odvádí pacienty od účinné léčby. Onkologové říkají, že jim přibývá případů, kdy přicházejí pacienti pozdě, protože se nejprve řídili radami léčitele, jenž jim doporučil vyhnout se například chemoterapii. Smutným příkladem je smrt dítěte na následky cukrovky, jehož rodiče mu nepodali inzulin, opět na radu léčitele.

K smíchu jsou homeopaté. V poslední době stále přibývají nové důkazy o tom, že je homeopatie rovna placebu, ale oni nevidí a neslyší. Nejsměšnější jsou ti lékaři a farmaceuti, kteří, ač mají klasické univerzitní vědecké vzdělání, blábolí o tom, jak se ve vehikulu, kde není ani jedna molekula původní látky, přenášejí jakési informace nebo o tom, že voda má paměť. Jsou k popukání, ale obvykle neškodí.

Ale když jste portál zaměřený na manipulace, zaujala mě právě jedna homeopatická:
Poradna. Píše žena: Dobrý den, mám choulostivý problém. Po menopauze před cca 4lety jsem ztratila zájem o sex, nebaví mě, pociťuji i bolest (na gynekol.prohlídce vše ok), musím používat velké množství lubrikantu…Manžel je naštvaný. Existuje nějaká homeopatická první pomoc? Nějaká podpora? Nebo jen celostní léčba? Děkuji M.

Odpověď homeopatky:
Dobrý den, v úvahu připadá více léků, ale nejblíže pravděpodobně bude lék Natriu muriaticum 9CH. Lék zakoupíte v lékárně. Užívejte denně 1-2 kuličky, rozpustíte ve sklenici čisté voda a popíjejte v průběhu dne. Užívejte cca 1 měsíc. Pokud nebude ani malé zlepšení, lék je špatný a bylo by potřeba vybrat jiný. Přeji hezký den…

Za 14 dní prý přišla zpráva od pacientky: Dobrý den, jedním slovem bomba. Pocítila jsem už asi druhý den po užití zlepšení, ale ne jen mírné. Skutečně obrovský obrat k lepšímu. Děkuji moc. Jste skvělý odborník a děkuji za Váš čas.

Kdyby byl lék Natrium muriaticum 9CH tak zázračný prostředek na zlepšení sexuálního apetitu žen, jak se z – podle mne vymyšleného – textu jeví, dávno by byl celosvětově nejprodávanějším lékem vůbec.

Zabývá se váš portál také vyvracením zdravotnických bludů? Chodí vám třeba dotazy čtenářů, zda to, co někde zahlédli či zaslechli, je pravdivé?
Ano, vymezování proti iracionalitě v medicíně a proti šíření bludů je součástí identity Zdravotnického deníku. Diskusi se čtenáři vedeme intenzivně na Facebooku. Občas se k nám dostanou komentáře a otázky klasickou cestou (mailem, nebo přes formulář), ale gró jde sociální sítí. Tam reagujeme bezprostředně. Hodně také sdílí naše články jak skeptici, tak třeba odpůrci očkování. Výměny názorů bývají bouřlivé. Nezměníme myšlení skalních alternativců, ale poskytneme užitečné informace nerozhodnutým. Čtou nás hodně zdravotničtí profesionálové, i oni potřebují občas vysvětlit, jak se věci ve skutečnosti mají. Citují nás ostatní média, ve veřejné debatě jsme slyšet i vidět.

Jak se může obyčejný smrtelník, bez medicínského vzdělání, takovým bludům bránit? Jak je pozná? A máte pocit, že se lidé vůbec bránit chtějí? Která skupina obyvatel je podle vás nejvíce těmito bludy ohrožena?
Základem je používat seriózní zdroje informací, vzdělávat se, číst Zdravotnický deník, Manipulátory, stránky českého klubu skeptiků Sisyfos, nebo sledovat stránky Lovcov šarlatánov. Bludy totiž mají jednu základní vlastnost, nejsou nové. Pořád se už mnoho let objevují stále stejná, mockrát vyvrácená tvrzení. Všechny ty zázračné metody, přípravky a přístroje najdete kriticky zhodnoceny někde na výše uvedených stránkách a pokud ne tam, tak v určitě na skeptických portálech psaných v angličtině. Všechno už tady jednou bylo! Jako základní literaturu bych pak doporučil volně dostupnou knihu profesora Heřta Alternativní medicína a léčitelství, kritický pohled. Lidi, kteří se zarytě nechtějí bludům bránit, není třeba nutit a přesvědčovat, všichni jsme svobodní a odpovědní za svůj osud.

Nejzranitelnější jsou matky v domácnosti s dítětem s trvalým zdravotním postižením. Alternativci si je cíleně vybírají jako snadné oběti. Není náhoda, že se odpůrci očkování, homeopaté, či dodavatelé všelijakých přístrojů zaměřují speciálně na autismus. Jde o zatím neléčitelné onemocnění, jehož příčina není ještě uspokojivě vysvětlena, rodiče trpí pocity viny, péče je velmi náročná, často se musí sebeobětovat. Považuji zneužívání autismu jako beranidla pro prosazování alternativních metod za téměř zločin.

Jakou roli v šíření bludů hrají lidé jako pan Hnízdil, paní Eleková a další, kteří svým poučkám dodávají na věrohodnosti svým medicínským titulem?
Zcela zásadní! Značka MUDr. zabírá, což je paradoxní, protože se uděluje za absolvování lékařské fakulty, jejíž výuka je založena na vědě. Jsou to takové mimikry alternativců. Ale vidím dost podstatný rozdíl mezi doktorem Hnízdilem a paní Elekovou, kterou bych ani lékařkou nenazýval. On stojí spíše na pozicích vědy, ostatně sám býval Sisyfem, ale trochu ujel, stalo se mu to, co politikům, začal až příliš říkat to, co chtějí lidé slyšet. Bludný balvan dostal oprávněně, ale v zásadě lidem neškodí a dokonce některé jeho myšlenky bych i sdílel. Ale paní Eleková lže naprosto systematicky a bez uzardění. Naposledy jsem jí viděl v televizi lhát o dr. Wakefieldovi, hrůza.

Co podle vás vzejde dobrého z Česko-čínského centra tradiční čínské medicíny, které funguje při FN v Hradci Králové?
Nic dobrého, všechno je tam špatně. Je to brutální politický zásah do vědeckých základů českého zdravotnictví. Je to jenom byznys pro partu pan Tvrdíka a jeho čínských přátel z firmy, která je podle sinologů napojena na čínskou rozvědku. Čínská komunistická vláda tyto aktivity podporuje, protože si z Česka udělala pohodlná vrátka do Evropy. Jsem přesvědčen, že hlavním cílem je prosadit na evropský trh čínské zdravotnické výrobky, zejména léky, které ve skutečnosti léky nejsou. Číňani chtějí zlomit náš Státní ústav pro kontrolu léčiv, aby byl prvním lékovým úřadem, který bude ta jejich svinstva registrovat. Tady přesně leží nebezpečná hranice, která nesmí být překročena. Věřím, že jí SÚKl ubrání.
Psal jsem a kritizoval tento bezprecedentní krok opakovaně ve svých článcích, na které se dovoluji odkázat.

Jak vůbec tradiční čínskou medicínu vnímáte?
Tradiční čínská medicína je označením pro soubor metod a prostředků, na nichž kdysi vůdce čínských komunistů Mao Ce-tung nařídil utřít prach a vytvořit z nich jeden umělý systém, který měl splnit dvojí účel: 1. nahradit chybějící lékaře a vybavení pro praktikování západní medicíny, 2. učinit z čínské medicíny vývozní artikl, který pomůže Číně proniknout na západ. Obojí se mu od padesátých let minulého století do značné míry podařilo. Akorát západ se z toho už vyléčil a čínská medicína je sice provozována i ve velkých věhlasných nemocnicích, ale jako okrajový doplňkový přívažek.  Samotní Číňané, jejichž zdravotní stav a délka dožití jsou horší, než stejné parametry Čechů, dnes dávají přednost západní medicíně. Je totiž jednoduše úspěšnější. TČM zůstává alternativou pro chudé, kteří si nemohou západní medicínu dovolit. Jako obchodní artikl je nyní TČM součástí novodobé čínské expanze na západ, jakéhosi druhého kola. Česko je bohužel jednou z prvních evropských zemí (ne-li vůbec první, ale to nevím přesně), která nejen, že se tomuto tlaku podvoluje, ale ještě nemístně leze Číňanům až do nepatřičných míst.

Údajné přednosti čínské medicíny bych zkritizoval ve třech oblastech:
První jsou vyložené hlouposti, kterými nemá cenu se zabývat, například baňkování, ale i bylinné směsi, které – jak napsala kolegyně ve svém článku – často obsahují rozemleté myši, rtuť, arsen a pesticidy.

Druhou oblastí je tvrzení, že přínosem TČM je, že klade důraz na celého člověka, životní styl, stravu atd. Ale k tomu nepotřebujeme čínskou medicínu s jejími pohádkami o neexistujících energiích. Zásady zdravého životního stylu, vyhýbání se rizikovému chování, psychosomatické aspekty – to má být součástí „normální“ medicíny a zdravotnictví. Kdo viděl a slyšel evropského komisaře pro zdraví, při jeho nedávné návštěvě Prahy, musel by mít pocit, že je Číňan, ale on není, nepotřebuje jím být. Jako lékař ví, co je skutečně v péči o zdraví podstatné

Třetí oblastí je akupunktura. Kolem ní je skutečně jakýsi vědecký ruch. Některé práce naznačují, že by mohla být účinná proti bolesti (zejména ty čínské), ale novější, případně souhrnné studie tvrdí, že akupunktura není lepší než placebo. Experimentální a teoretický základ chybí, akupunkturní dráhy nikdo nikdy neviděl a neprokázal. Když se aplikovaly jehly náhodně naslepo mimo akupunkturní body, takzvaný účinek akupunktury byl stejný jako, když byly aplikovány tam, kde údajně tyto body jsou. Akupunktura se u nás jako doplňková metoda dávno provádí. Nepotřebujeme jí mít ještě více, a to s požehnáním státu a za čínské peníze.

Petr Musil