Stane se z Česka jaderné smetiště? Nesmysl

Známý „poskytovatel alternativních zpráv“, server Sputnik, se rozhodl věnovat svoji pozornost i otázce vývoje hlubinného úložiště v ČR.  V  článku s názvem „Chceme jaderné technologie. Riskujeme, že se z Česka stane jaderné smetiště cizích zemí?“ se jeho autor, Dr. Vladimír Franta, snaží čtenáři mimo jiné vsugerovat názor, že Česká republika bude na svém území ukládat radioaktivní odpad ze zahraničí.

Není nikterak obtížné si ověřit, že Česká republika má ve své legislativě od roku 1997 zakotven zákaz dovozu radioaktivního odpadu prakticky pro jakékoli účely, tedy i pro ukládání v úložištích RAO.  Konkrétně §7 Atomového zákona (263/2016 Sb.) stanoví:

„…(3) Dovoz radioaktivního odpadu nebo vyhořelého jaderného paliva na území České republiky nebo jeho transfer z členského státu Euratomu je zakázán, nejedná-li se o

a) zpětný dovoz radioaktivního odpadu vzniklého při zpracování materiálu vyvezeného z České republiky nebo jeho zpětný transfer z členského státu Euratomu povolený podle tohoto zákona, nebo

b) dovoz nebo transfer z členského státu Euratomu podle odstavce 4.

(4) Dovoz radioaktivního odpadu nebo jeho transfer z členského státu Euratomu pro účely jeho zpracování nebo opětovného využití na území České republiky je povolen, pouze pokud je zajištěn neprodlený vývoz nebo transfer zpracovaného radioaktivního odpadu a radioaktivního odpadu, který vznikl při zpracování dovezeného nebo transferovaného radioaktivního odpadu, do země původu.“

V článku citovaný §107 Atomového zákona se naprosto evidentně týká obrácené situace; tj. možnosti uložit radioaktivní odpad z ČR v zahraničí tak, jak to umožňuje Směrnice 2011/70/Euratom a jak to požadují i někteří zástupci obcí v lokalitách, ve kterých se uvažuje o výstavbě úložiště. Bohužel, jakkoli je tato myšlenka nejenom oponentům výstavby hlubinného úložiště v ČR blízká, jedná se o dost chimérickou vizi bez jakékoli možnosti realizace. Minimálně dvě desetiletí trvající projekty vývoje mezinárodního eventuálně regionálního úložiště nevedly a nevedou k žádnému konkrétnímu cíli.

Další citace zákona č. 263/2016 Sb., která má ve čtenáři článku navodit pocit objektivnosti autora a současně podpořit tezi o proradnosti státních úředníků a jejich zkorumpovanosti, je § 146 o přepravě radioaktivních odpadů nebo vyhořelého jaderného paliva do ČR ze státu, který není členem Euratomu. Ve skutečnosti se jedná o implementaci jednoho z požadavků Směrnice 2006/117/Euratom, který se vůbec netýká ukládání radioaktivních odpadů v ČR. Definuje pouze formální požadavky při uplatnění výjimky z dovozu radioaktivních odpadů ze zahraničí do ČR podle výše zmíněného §7 odst. 4 Atomového zákona, tedy dovozu pro potřeby jeho úpravy a následného zpětného odvozu upraveného radioaktivního odpadu do země původu.

Někteří zástupci obcí v lokalitách, ve kterých se uvažuje s výstavbou hlubinného úložiště, poukazují na možnost znovu využívat (recyklovat) alespoň část uranu, který vyhořelé jaderné palivo stále obsahuje. Hlubinné úložiště radioaktivního odpadu a vyhořelého jaderného paliva (či zbytků po jeho přepracování a recyklaci uranu v něm obsaženém) však bude ČR v každém případě potřebovat. Žádná recyklace totiž nefunguje se stoprocentním výtěžkem a tak vždy z vyhořelého jaderného paliva zůstane něco, co už skutečně bude odpadem. Otázkou je, kolik takovéhoto odpadu bude a jaké bude mít vlastnosti. Přepracování vyhořelého paliva stávajícími technologiemi je zatím složité a ekonomicky náročné, vzniká při něm množství sekundárních radioaktivních odpadů. Strategie nakládání s vyhořelým palivem, kterou momentálně ČR má, tedy jednoznačně počítá s nutností najít vhodnou lokalitu pro hlubinné úložiště. Zároveň však klade důraz na výzkum a vývoj metod pro recyklaci uranu z vyhořelého paliva, aby se do úložiště nakonec ukládalo co nejméně ještě využitelné suroviny.

„ČR si je vědoma svých závazků v oblasti bezpečného nakládání s radioaktivními odpady a proto již od počátku 90. let minulého století probíhá vývoj hlubinného úložiště určeného pro vyhořelé jaderné palivo a další radioaktivní odpady pocházející výhradně z ČR. Kontinuita vývoje, na kterou upozorňuje i závěr článku, je od samého počátku projektu zachována a je zabezpečena zejména existencí nezávislého regulátora – SÚJB a organizace založené MPO ČR kromě jiného i pro potřeby vývoje hlubinného úložiště – SÚRAO,“ napsala nám Dana Drábová, která působí jako předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

 

Jak nám můžete pomoci se dozvíte zde.
Líbil se vám článek? Podpořte nás a staňte se naším patronem!