Proč Češi (ne)mají čtvrtinové platy oproti Němcům?

Luis Javier Modino Martinez ( Wikimedia )

Na internetu se šíří celá řada polopravd, omylů a mýtů, a to i v případě porovnávání ekonomické vyspělosti jednotlivých zemí. Oblíbené jsou zejména nářky, že české platy pořád významně zaostávají za těmi německými. A může za to EU, jak jinak.

Zatímco Čech si v průměru vydělal 11 654 eur ročně, Němec bral 47 041 eur,“ plamenně hlásá web Prvopodstata.com a rovnou uvádí celou řadu důvodů, proč to tak je. ( Prvopodstata má jasno: ..no protože z nás udělali kolonii západu a nechají nás jako otroky dřít na druhé.“ )

Neopomene zdůraznit, že u nás jsou platy čtvrtinové, nebo, chcete-li, Němci jsou placeni čtyři krát lépe, než Češi. Autor článku nejen že si na našich západních sousedech vybíjí svou frustraci, ale také manipuluje s čísly.

První problém je v tom, ta čísla nám neřeknou, za kolik hodin práce byly tyto mzdy vydělány. Proto je lepší porovnávat mzdy hodinové. A zde vidíme, že poměr se o něco zlepší. V roce 2015 byla průměrná mzda v Česku 6,9 eur za hodinu, zatímco v Německu 24,4 eur. Rázem nemá průměrný Němec mzdu vyšší 4,03 krát, ale jen 3,5 krát. A to není všechno.

Ach ty nominální veličiny

Od doby, co lidstvo vymyslelo peníze, objevil se problém. A nemáme tím na mysli jejich padělání, ale to, jak se s hodnotami, přepočtenými na peníze zachází. Výše uvedené částky ročních výdělků u nás a v Německu nejsou nic jiného, než objemy nominálních příjmů. NOMINÁLNÍCH. Nominální příjem nám ještě vůbec nic nemusí říct (a v tomto případě neříká) o tom, jaký objem zboží si za něj můžeme koupit. Jinak řečeno, autor onoho článku zcela opominul ceny výrobků a služeb, za které nakupujeme my a za které nakupují Němci.

Pokud je řeč o průměrných výdělcích, pak je třeba porovnávat také průměrné cenové hladiny. A ta je v České republice zhruba na 67% úrovni té německé. Jinými slovy, české ceny jsou zhruba jen dvoutřetinové v porovnání s cenami německými. Když rozdíly v cenových hladinách zohledníme, pak je německá průměrná mzda vyšší už jen 2,35 krát. Ačkoli je to přece jen přesnější, než údaj na začátku, pořád nám to ještě nic neříká o tom, jaký je rozdíl v rozvinutosti Česka a Německa. Výše mezd je zpravidla menší, než objem produkce, který se v průměru na jednoho člověka v ekonomice vytvoří. Kromě pracovní síly se totiž na výrobě podílí také stroje, zařízení, vybavení, materiál – a to vše můžeme souhrnně označit jako kapitál. Poctivější je tedy porovnávat hrubé domácí produkty na osobu po zohlednění rozdílnosti cenových hladin. Zde se Česká republika nachází nad 70 procenty unijního průměru. Oproti Německu je rozdíl zhruba 30 procent.

Ale v Německu je levněji.. nebo ne?

Abychom předešli šíření dalšího mýtu, budeme vysvětlovat dál. Často se můžeme setkat s tvrzením, že v Německu je levněji, než u nás. A to zejména v momentě, kdy se hovoří o potravinách – „v Německu je to sice levnější, ale zato kvalitnější,“ zní parafráze oblíbené hlášky z neméně oblíbeného českého filmu. Asi vás zklameme, ale i toto je jen část pravdy.

Srovnávací nákupy se často dělají v místech, která jsou blízko hranic mezi Českem a Německem. Velice oblíbené je porovnávat výdaje na nákup v Ústí nad Labem a v Drážďanech. Ano, skutečně v mnoha případech vyjde najevo, že v Drážďanech za stejný obnos koupíte víc potravin než v Ústí. Ale co jiné druhy zboží? Co elektronika, nebo sportovní potřeby? Zkoumal to někdo? Nejspíš ano, ale mlčí, protože by musel přiznat, že v Drážďanech jsou tyto věci dražší, v lepším případě stejně drahé.

Drážďany ale nejsou zrovna reprezentativní vzorek celého Německa. Hlavní saské město leží v bývalé NDR, kde je kupní síla obyvatelstva jen o málo vyšší, než u nás. Pokud bychom udělali podobné nákupy například v Mnichově, asi bychom se nestačili divit. A co teprve dál v německém vnitrozemí. Rozdílnost cen v sobě totiž zahrnuje také takzvané transakční náklady, tedy náklady na dopravu z jednoho trhu na druhý. Jinými slovy, občan takového Frankfurtu těžko pojede nakupovat do Ústí jen proto, že na jednom nákupu ušetří tisíc korun, protože náklady na dopravu z Frankfurtu do Ústí a zpět jsou daleko vyšší.

Kromě toho nic nevíme o výši nákladů na bydlení u nás a v Německu. Nevíme, kolik Němci platí za vodu, za energie, za vzdělání a tak dále. My zkrátka vidíme jen ty potraviny, a to ještě jenom někde. Němcům jejich bohatství nespadlo z nebe. Vždyť po skončení druhé světové války bylo Německo jednou z nejvíce zničených zemí. V ekonomické úrovni bylo daleko za západními vítěznými mocnostmi. A jen o čtvrtstoletí později se (tehdy už) Západní Německo dostalo ekonomiky před Velkou Británii. Stojí za tím spousta dřiny a odříkání. Myslet si, že Česká republika se k německému blahobytu může pronadavát nebo probrečet, je pohádková představa. Ale mnozí lidé jí věří.

Petr Musil