Pogrom po holocaustu – Kielce 1946

Kielce 1946 / Zdroj: www.moderni-dejiny.cz

V roce 1946 v Polsku byli opět nevinní Židé na základě starých pověr a vymyšlených obvinění lynčováni několikatisícovým antisemitsky naladěným davem.

Autor: Petr Šimíček. Tento materiál vznikl v rámci projektu „Moderní dějiny do škol“, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR.

Logo_3grant

V polském městě Kielce se 4. července 1946 odehrála tragédie, která se po zkušenosti s holocaustem zdá neuvěřitelná a absurdní – rok po pádu německé Třetí říše a celosvětovém odsouzení jejího vyhlazovacího programu byli v Polsku opět nevinní Židé na základě starých pověr a vymyšlených obvinění lynčováni několikatisícovým antisemitsky naladěným davem.

  • pogromy – spontánní či vyprovokované protižidovské bouře provázené vyvoláváním antisemitských hesel, ničením židovského majetku, rabováním, bitím a dokonce zabíjením nevinných obětí rozběsněným davem.
  • – před válkou v Kielcích žilo asi 25 tisíc Židů – holocaust přežilo necelých 500! – někteří z nich se po válce vrátili domů – do Kielc přicházeli také „přespolní“ Židé: navrátilci z koncentračních táborů a repatrianti ze Sovětského Svazu – někteří Židé z Kielc po válce emigrovali do Palestiny
  • před pogromem žilo tedy v Kielcích 163 Židů – většina z kieleckých Židů žila v „židovském domě“ na ulici Planty 7 (byl jim přidělen městskými orgány) – v tomto domě sídlil Vojvodský a městský židovský komitét a také kibuc Sjednocení sionistů demokratů
  • – v domě podle pamětníků panovala v letech 1945-46 atmosféra „obležené pevnosti“ – rostoucí protižidovská averze vyvrcholila přímými útoky na židovské objekty v kieleckém vojvodství (v říjnu 1945 vhodil do domu v ulici Planty 7 někdo granát!)

Kalendář událostí

  • 1. července 1946 se ztratil devítiletý chlapec Henryk Blaszczyk – rodiče iniciují pátrání…
  • 3. července večer se Henryk vrátil domů a tvrdil, že byl bez jídla zavřený v malém a temném sklepě – ptali se ho, zda ho drželi Cikáni nebo Židé – „nemluvili polsky, byli to určitě Židé“

Vyšetřování

  • 4. července 8.30-9 hod. – chlapec vyslýchán na policejní stanici – jako místo svého zadržení označil „židovský dům“ v ulici Planty 7 – paradoxem byla skutečnost, že v domě nebyl sklep!
  • – na místo byla vyslána k prošetření události policejní hlídka – dle svědectví pamětníků si počínala spíše jako agitační skupina – po cestě vykládali kolemjdoucím o brzkém zadržení židovských únosců malého chlapce a provolávali antisemitská hesla
  • – v domě byl zadržen muž (Singer – bývalý vězeň koncentračního tábora), kterého chlapec označil za svého věznitele – celé „akci“ přihlížel dav 50 – 100 lidí – kdosi začal šířit pověst o tom, že „další“ unesené děti Židé zabili a jejich ostatky ukryli v domě
  • 9.30-10 hod. – o výbušné situaci v ulici Planty jsou informováni významní funkcionáři města, armády, politických stran – do „židovského domu“ dorazila druhá hlídka – provedla další prohlídky a vyšetřování, chlapec nebyl schopen určit místo svého zadržení!!
  • – před domem bylo již více než 200 přihlížejících.

Zabíjení

  • 10-11 hod. – před budovou se objevily oddíly vojska (asi sto mužů) – přítomnost vojska uklidnila dav – vojáci obklíčili budovu, obsadili všechny vchody a provedli prohlídku – žádali Židy o vydání všech zbraní (i legálně držených) – pogrom de facto začal vstupem vojska do domu – při prohlídkách uvnitř domu totiž padly první výstřely – svědectví se různí v tom, kdo použil prví zbraň (obyvatel domu či voják) – poté vojáci stojící před budovou zahájili palbu do oken budovy a lidé z davu se začali ozbrojovat plotovými tyčkami, kameny, dlažebními kostkami – vojáci pak z bytů vytahovali Židy a lidé je bili vším, co měli po ruce – dav křičel „…pryč s Židy, bijte je za naše děti, ať žije polské vojsko…“
  • – lidé z ulice se také valili za vojáky do budovy, demolovali zařízení bytů, bili a zabíjeli dopadené Židy! – Židé (včetně žen) byli rovněž vyhazováni okny na prostranství před domem, kde byli rozvášněným davem dobíjeni!!
  • – někteří vojáci a policisté se tohoto masakru přímo účastnili, jiní jen nečinně přihlíželi…

Přestávka

  • – kolem poledne stále nikdo neměl situaci kolem domu pod kontrolou – různé oddíly ozbrojených sil se chaoticky rozkládaly, neměly jednotné velení
  • – nikdo nechtěl vydat příkaz ke střelbě do zfanatizovaného davu (neúspěch s vodními děly) – nakonec byla vystřelena salva do vzduchu
  • – dav sice nebyl rozehnán, alespoň se však vzdálil od domu na několik desítek metrů
  • – nastala jakási „přestávka“ – vojenský kordon odděloval dav od budovy, vojáci a policisté popíjeli vodku – ti uvnitř budovy rozkrádali z židovských bytů drobné předměty
  • – několik desítek poschovávaných Židů se nehýbalo
  • – vojáci odváželi raněné a „uklízeli“ mrtvá těla.

Dobíjení

  • odpoledne – kolem 600 dělníků z blízké huti „Ludwików“ během obědové pauzy otevřelo bránu a vydalo se s heslem „Bít Židy!“ na místo pogromu – ozbrojeni kovovými pruty a tyčemi splynuli s davem před budovou, prolomili slabý kordon vojáků a policistů a vtrhli do domu.
  • zabíjení začalo znovu – očitý svědek vypověděl: „… lidé z davu stahovali Židy z půdy. Viděl jsem, jak jednoho mladého Žida stáhli z půdy na dvorek. Byl velmi mladičký. Chytili ho za sako a praštili s ním o zem. Když padal na zem, udeřili ho ze zadu dřevěnou tyčkou do hlavy nebo do krku. Udeřil ho nějaký dělník z továrny. Žid sice upadl, ale stále se na zemi hýbal. Ležel na zádech. Lidé ho dobíjeli klacky. Žid se zpočátku během bití hýbal celým tělem ze strany na stranu a pohyboval hlavou, ale nevstával, později se přestal hýbat…“
  • – všechno probíhalo jako v prvních hodinách pogromu, nyní však Židy vytahovali z domu a přímo civilisté
  • – až po druhé hodině odpolední přibyvší oddíly vojenské školy WUBP konečně vytlačily dav z blízkosti domu i z ulice Planty (hrozba střelby do davu)
  • – ranění a mrtví ze dvorku, bytů a schodů byli odvezeni do městské nemocnice
  • – Židé, kterým se podařilo ukrýt, byli nákladními auty vyvezeni pryč a dveře budovy byly zapečetěny – bylo půl páté a nebylo již koho zabíjet ani bránit…

Rozšíření násilností

  • rozvášnění antisemité v ulicích města vyhledávali osoby židovského vzezření, nutili je legitimovat se a případně prokázat své „nežidovství“ (muži museli sundávat kalhoty a ukázat tak okolostojícím, zda jsou či nejsou obřezaní).
  • „odhalení“ Židé byli mláceni a ponižováni – „židovský dům“ v ulici Planty 7 byl zároveň blízko nádraží
  • – pověsti o zabití polských dětí Židy se tak přenesly i mimo samotné město
  • – z vlaků (např. Lublin-Wroclaw) byli vytahováni a masakrováni Židé, někteří byli zabiti, jiní „jen“ vyhozeni ven
  • – odpoledne byli prakticky v každém příměstském i dálkovém vlaku vyhledáváni Židé – ve vlacích zemřelo toho dne 28-30 Židů! (mnoho mrtvol nebylo nalezeno, dle svědků byly zakopávány přímo u kolejí).

Pohřeb obětí

– v den pogromu bylo do městské nemocnice v Kielcích dovezeno 36 zabitých a více než 40 raněných (dvě z obětí byli Poláci) – v dalších dnech byla přivážena další těla – celkem zahynulo 42 osob (mezi nimi 10 žen a šestitýdenní dítě), později na následky zranění zemřely ještě dvě osoby – pohřeb obětí pogromu se konal 8. července 1946 na židovském hřbitově v Pakoszu – pohřbu se účastnilo asi 10 tisíc lidí a smuteční průvod byl dlouhý téměř dva kilometry…

Proces

  • již 4. července byli pořádkovými silami zatčeni někteří lidé z davu – 9. července zasedlo na lavici obžalovaných před Nejvyšším vojenským soudem 12 osob (kromě jednoho žádný z obžalovaných neměl více než sedm tříd základní školy, jeden byl kreténem…) – proces „dvanácti“ byl procesem ukázkovým – jediný ze všech byl přístupný tisku – v obžalobě se nemluvilo o roli vojska a policie v průběhu pogromu – postup soudu byl chaotický a unáhlený
  • vše nasvědčovalo dojmu, že je třeba rychle odsoudit zástupné „viníky“, uklidnit tak veřejné mínění a další pátrání vést pak „do ztracena“ (popravčí oddíl přijel do Kielc dva dny před vyhlášením rozsudku!!) – rozsudek byl přečten 11. července – devět trestů smrti – prezident Bierut jim neudělil milost a všichni byli zastřeleni – později proběhly ještě další následné procesy (bez trestů smrti).

Pogrom jako provokace?

  • vzápětí po tragických událostech se vyrojilo několik teorií o inscenátorech kieleckého pogromu:

a) jako nejméně pravděpodobná a absurdní se jeví tvrzení, že pogrom vyvolali sami Židé – sionisté, kteří tak chtěli urychlit vystěhovalectví Židů z Polska do Palestiny.

b) další teorie hovoří o zrežírování celé události členy místní PPR (Polské dělnické strany), která tak chtěla zdiskreditovat „reakci“ (tj. demokratickou antikomunistickou polskou opozici).

c) nejpravděpodobnější verze (dle současného stavu historických bádání) hovoří o spolupráci polské a sovětské tajné služby (přítomnost rezidentů a agentů NKVD) – snaha zdiskreditovat Poláky v očích Západu, což by oslabilo protesty demokratického světa proti komunistickému bezpráví v Polsku a začleňování země do sovětského bloku.

Literatura / Zdroje

Publikováno na webu Moderní Dějiny

Moderní Dějiny