Bylo by dobré, kdyby každý názor, ať už je z jakkoli části politického spektra, byl podložen fakty a nezkresloval skutečnost.
Rozhlasová stanice mluveného slova ČRo Plus ve své rubrice “Názory a argumenty” prosazuje redakční politiku, která nechává promluvit komentátory širokého názorového spektra (J. Šídlo, J. Leschtina, P. Hartman, J. Jůn, O. Soukup, K. Hvížďala, J. Mlejnek, A. Černý, A. Mitrofanov, Z. Velíšek, R. Seeman, J. Pehe, P. Žantovský atd.) A tak se například v jedné půlhodině čtvrteční rubriky 11. února sešla jména Jan Fingerland (primárky v USA), Jan Macháček (EU a dohoda s Británií), Jiří Pehe (Evropa v procesu přeměn), Robert Schuster (rakouská azylová politika) a Petr Žantovský (problém imigrantů).
Je chvályhodné, že do orchestru českých komentátorů z nejrůznějších médií jsou zařazeny i hlasy vymykající se mediálnímu mainstreamu. Mám na mysli Petra Žantovského, který zde tlumočí názory víceméně shodné s těmi, které se objevují v okruhu Institutu Václava Klause. Nic proti tomu. Jenomže by bylo dobré, kdyby každý názor, ať už je z jakkoli části politického spektra, byl podložen fakty a nezkresloval skutečnost. Podle mého názoru to však není případ včerejšího příspěvku Petra Žantovského Svědectví, které by nemělo zapadnout. Žantovský zde připomíná text Martina Herzána Svědectví z uprchlického tábora: Migranti jsou jako časovaná bomba, Unie ztratila soudnost. Opět naprosto legitimní záležitost.
Jenomže Petr Žantovský zde zcela opominul debatu, která se kolem Herzánova svědectví rozvinula. Jednak na stránkách Deníku Referendum, jednak na facebooku. Aniž bych chtěl dávat absolutorium Vojtěchu Boháčovi, už jen samotná existence této diskuse měla Žantovského přimět k tomu, aby se blíže podíval na věrohodnost osoby Martina Herzána, který se na svém osobním webu představuje jako “spisovatel, básník, historik, výtvarný umělec,” přičemž chybí to podstatné – že občanský aktivista Herzán je dnes příslušníkem policie ČR. Právě Herzánův wikipedický profil ilustruje jeho chaotický aktivismus, jenž osciluje od strany Zelených až ke KSČM a vede ho k nejrůznějším akcím, jejichž hlavní smysl je upozornit na svoji osobu.
To byl také příklad Herzánova článku v deníku Právo, který vychází z osobní zkušenosti při účasti na policejní misi ve Slovinsku, ale který vlastní zážitky prášilovsky zveličuje (zažil jsem, jak mezi migranty odhalili desítky radikálních islámských bojovníků, denně se tak zabavilo několik kilogramů zbraní – převážně bodných a sečných). Vyjádření slovinské policie k Herzánovým informacím je uvádí na pravou míru jak co do “odhalených islámských bojovníků” tak co do “bodných a sečných zbraní.”
Doslova: “Každý migrant prochází podrobnou bezpečnostní kontrolou po vstupu do Sloviska. Do dnešního dne, nebyl odhalent žádný migrant, který by měl zbraně nebo výbušná zařízení nebo podobné nebezpečné předměty přizpůsobené útočným účelům. Policejní důstojníci příležitostně zabavují menší předměty jako jsou baterky, nůžky, žiletky, nože, otvírače láhví apod. Nože jsou zpravidla menších rozměrů určených k použití při úpravě potravy.”
(Each migrant undergoes a detailed security check upon entering Slovenia. Up to this date, no migrant has been found carrying weapons or explosive devices or similar hazardous objects modified/altered for the purpose of attack. Police officers occasionally seize small objects such as lighters, scissors, razor blades, knives, bottle openers etc. As a rule, knives tend to be small-size knives intended to be used in food preparation.)
Znova opakuji, je dobré znát a vědět, co se odehrává v Řecku a na Balkáně, kudy se valí proudy migrantů do Evropy. Jenomže svědectví o těchto událostech, “které by nemělo zapadnout,” by mělo být věcné, bez přehánění, jež pak může vyvolávat paniku. Také proto bych očekával, že Petr Žantovský Herzánovo svědectví přijme a podrobí ho kritické analýze jak se sluší a patří na profesionálního žurnalistu hodného tohoto jména, a to tak, aby se ke čtenáři dostalo nezkreslené, v reálném kontextu.
To jsem však v jeho textu nenašel. Naopak: Herzán (nepozorností autora přejmenován z Martina na Michala) je zde představen jako “humanitární pracovník” (v současném policejním angažmá?), jehož “autorita na poli neziskových organizací s humanitárním obsahem je tedy nezpochybnitelná.” Kdyby si Žantovský dal práci a zkusil tuto autoritu “dlouholetého profesionála z neziskových organizací pro lidská práva” prověřit, zjistil by, že jedinou neziskovou organizací, v níž je Herzán činný, je ta, kterou sám založil Evropská unie pro lidská práva. Namísto toho však Žantovský ve svém komentáři opakuje a rozvíjí všechna přehnaná a zveličená tvrzení, na kterých Herzán sice trvá, ale údajně předložené důkazy (například fota zabavených zbraní) v článku redakce Práva chybějí.
Jsem všemi deseti pro to, aby se Petr Žantovský pravidelně objevoval v pořadech ČRo Plus “Názory a argumenty.” Jenom bych byl rád, kdyby ty názory – ať už je pronáší kdokoli – vycházely z argumentů založených na Wahrheit a nikoli na Dichtung, jak se Žantovskému občas děje.
Na Louči jsem se k jeho diskusím o žurnalistice vícekrát vyjadřoval. Například zde nebo tady. Nedá mi, abych jeden z Žantovského výroků z roku 2002 necitoval:
“…naši komentátoři. Až na výjimky spatřují svůj úkol v navršení jen těch argumentů, které potřebují pro podpoření svého vlastního, již dopředu zastávaného názoru, který je pak čtenáři vnucován jako názor, postoj či stanovisko obecně platné, skoro až závazné. Takový komentátor nepotřebuje fakta, potřebuje jen publikum.„
Že by sebekritika?
( Publikováno na webu autora )