Iracionální konformita: Proč podléháme tlaku okolí?

Rádi si o sobě myslíme, že jsme nezávislé bytosti s originálními názory a osobností, která nepodléhá názorům a nátlaku druhých. Obvykle je ale opak pravdou.

My se dnes podíváme na několik zajímavých experimentů a na neméně zajímavé závěry z nich vyplývající. Možná i vás překvapí experimenty, které doložily, že většina lidí podlehne tlaku skupiny tak, že doslova přestane věřit svým smyslům. Říká se tomu iracionální konformita a tímto fenoménem se důkladně zabývá například František Koukolík v Mocenské posedlosti.

Sociální potvrzení alias tlak okolí na nás působí ve značné míře. Jak uvádí psycholog Cialdini1, lidé běžně nechávají ostatní, aby schválili to, co si myslí, co cítí i co dělají. Zároveň platí, že lépe reagujeme na sdělení od osob, které jsou členy naší skupiny,2 a tedy důvěřujeme spíše lidem, kteří vypadají a celkově působí podobně jako my.3

Lidé prostě dělají, to co ostatní. Napodobují je. Lidé taky obvykle dělají to, co po nich ostatní chtějí, a ani jim to nemusí přikazovat. A nejlepší na tom všem je, že to dělají zcela dobrovolně a vcelku ochotně. Na toto téma byla provedena řada experimentů. Podíváme se na některé z nich.

Představte si situaci, kdy vejdete do čekárny plné lidí a pohodlně se usadíte. A všichni ostatní jednou za čas po zaznění zvukového signálu bez řečí vstanou – a zase se posadí. Všichni tuto činnost vykonávají beze slova, bez emocí, mechanicky. Jak se zachováte vy? Přidáte se k nim, ačkoli po vás nikdo nic takového nechtěl?

Experiment 1. Vztyk!

Funguje to skvěle, co myslíte? Netřeba ale vytvářet tak nezvyklé situace. Podobný efekt si můžete vyzkoušet třeba v divadle, kdy se vám snadno může povést spustit lavinu aplausu ve stoje. Povedený je také experiment se zíráním do vzduchu:

Experiment 2. Zírání na strop

A do třetice to zkusíme trochu jinak, ok? Představte si, že vstoupíte do výtahu plného lidí, kteří jsou – oproti běžným zvyklostem – obráceni zády ke dveřím. Co uděláte? Přizpůsobíte se skupině?

Experiment 2. Výtah

Jestli se tedy dá něco o lidech s určitostí prohlásit, pak to, že jsou především tvární. Jinak řečeno, přizpůsobujeme se sociálnímu prostředí. ( H. Markusová, 2005 )

Jaké jsou ale další principy konformního chování?

Podle Roberta Cialdiniho 4 je takových přesvědčovacích zbraní dohromady šest.

  • Hojně využívaným je princip autority. Lidé ochotně a rádi naslouchají důvěryhodným expertům nebo těm, kteří jako experti vypadají.
  • Důležitá je sympatie. Na sympatické osoby přece jen reagujeme pozitivněji.
  • Snažíme se chovat konzistentně. Lidé mají tendenci držet se toho názoru, který si již vybrali dříve.
  • O sociální potvrzení alias tlaku okolí jsme se zmínili už výše. Znamená mimo jiné také naší vyšší důvěru v to, co je populární. Jako důvěryhodnější hodnotíme věci, které podporují lidé, jimž věříme.
  • Chováme se reciprocičně, máme tedy tendenci cítit povinnost kladně oplatit to, co jsme dostali.
  • A v neposlední řadě si ceníme toho, co je vzácné. Tato vzácnost je mnohdy využívána v marketingu, představujícímu produkt jako exkluzivní, unikátní atd.

Na tato téma proběhla i celá řada dalších experimentů. Připomeňme si dva nejznámější:

Jeden z nich už před více než padesáti lety ověřil, jak silný mají lidé sklon poslouchat autority. Provedl ho slavný psycholog Stanley Milgram. Doložil přitom, „jak moc je tento sklon obrovský – ve skutečnosti je tak silný, že nás může přinutit jednat dokonce v rozporu s našimi morálními zásadami,“ konstatuje David Lacko v článku, který jsme Milgramovi věnovali. Viz: Poslušnost vůči autoritě: Proč lidé zabíjejí na rozkaz? 

Neméně známý experiment, jehož autorem je Philip G. Zimbardo a který vešel ve známost jako Stanfordský vězeňský experiment, se pokoušel najít odpověď na otázky – Jak je možné, že normální lidé konají zlo? A proč se z dobrých lidí stávají lidé špatní? O tom, jak nepříliš povzbudivě pro lidskou rasu experiment dopadl, si můžete přečíst v článku Luciferův efekt: Proč se z dobrých lidí stávají lidé zlí? 

V jeho závěru se dozvíte i to, jak nepodlehnout skupinovému tlaku a stát se hrdinou.

Tento návod, shrnut v údajně Einsteinův výrok zní: „svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na něj dívají, aniž by něco udělali.“

Zdroje, citace:

  • 1CIALDINI, Robert B. Vliv: síla přesvědčování a manipulace.
  • 2Van Knippenberg, Wilder, 1990
  • 3Kinzler, Dupoux a Spelke, 2007
  • 4 CIALDINI, Robert B. Vliv: síla přesvědčování a manipulace. Brno: BizBooks, 2012. ISBN 978-80-265-0041-4.