Různé dezinformační servery, blogy a také uživatelé a stránky na sociálních sítích šíří nepravdivý citát Václava Havla. „Byl bych nerad, aby se příštím prezidentem stal nějaký zasloužilý profesor egyptologie, který nakonec bude zvolen jen proto, že nikdy nikomu nevadil a nikdy nikoho nenaštval,“ zní text manipulace. Ten slouží jako zbraň proti Jiřímu Drahošovi, který je jeho odpůrci považován za takového „profesora egyptologie“. Nejen, že je to nesmysl, ale celý onen citát je zmanipulovaný. Manipulaci zveřejnil například server Skrytá pravda nebo bloger Tomáš Trojan. Falešného citátu se chytl v rozhovoru i podporovatel Miloše Zemana Václav Klaus. 

S touto verzí citátu přišel v roce 2003 tehdy senátor Mirek Topolánek, který řekl při volbě prezidenta republiky (tehdy ho volil poslanci a senátoři) účelově překroucený citát, že „Václav Havel kdysi vyjádřil obavu, aby se příštím prezidentem nestal nějaký zasloužilý profesor egyptologie, který nakonec bude zvolen jen proto, že nikdy nikomu nevadil a nikdy nikoho nenaštval.“ Cílem tohoto účelově změněného citátu bylo podpořit kandidáta na prezidenta Václava Klause. Proti Václavovi Klausovi tehdy kandidoval Petr Pithart, Jaroslav Bureš a Miroslav Kříženecký.

A jak tedy zněl skutečný citát Václava Havla? Citát řekl v rozhlasovým pořadu Rozhovorech v Lánech 6. června 1998. Havel v pořadu debatoval s katolickým knězem Tomášem Halíkem, kterému se svěřil, že by ho v budoucnu viděl rád na postu prezidenta, ale jeho zvolení v politických poměrech označil za nereálné.  Skepsi v Havlovi vyvolalo to, že v zemi zvítězil “princip prudkého partajničení”, kdy stát patří stranám„Budoucí prezident bude buďto produktem nějaké mocné strany, produktem do té míry silným, že mu ta strana sežene podporu i některých jiných, aby vůbec prošel v parlamentě. Anebo to bude neutrální starý profesor egyptologie, znající patnáct jazyků, a muž do té míry neškodný, že je všemi volitelný, ale muž bez politické osobnosti, muž třeba velké lidské osobnosti, ale bez politické autority, bez politické váhy. Obě alternativy považuji za špatné, ale obávám se, že jedna nastane po mém odchodu,“ cituje Havla MF Dnes. Citát se zachoval díky studentskému časopisu Carolina, kteří tvořili studenti žurnalistiky.

Tedy. Citát rozhodně neřekl tak, jak byl řečen Mirkem Topolánkem a přetištěn dezinformační médii a vůbec už nebyl řečen v souvislosti s přímou volbou prezidenta. Prezident Havel zřejmě narážel na to, že tehdy bylo nutné k tomu, aby byl zvolen prezident mít většinu ze všech poslanců a senátorů, tozn. alespoň 142 hlasů. Jemu osobně se to v roce 1998 povedlo jen velmi těsně, když získal 146 hlasů. A tušil, že najít dalšího takového kandidáta bude těžké. A také měl pravdu. Václav Klaus byl zvolen prezidentem v roce 2003 až třetí volbou 28. února 2003 právě s 142 hlasy. To ovšem v přímé volbě nehrozí. Zákon je napsán tak, že stačí 50,01 % z voličů jejichž hlas byl platný, nikoliv ze všech lidí, kteří mohou volit (nebo platných hlasů), což by byla paralela na tehdejší volbu prezidenta parlamentem. Tudíž je jasné, že v přímé volbě někdo zvítězí a vůbec netřeba nasazovat „profesory egyptologie“.

Na citát nás upozornila novinářka Kateřina Horáková, která vydala článek na toto téma včera. Kateřina Horáková správně dodává v článku pro G.cz: „Paradoxní je, že nejvíc tohoto nepravého Havla sdílí odpůrci Jiřího Drahoše a fanoušci Miloše Zemana, i když „sluníčkářský“ exprezident pro ně byl doposud minimálně stejným ďáblem jako právě Drahoš. Aby druhá strana poukázala na to, že nejde tak úplně o pravá Havlova slova, a zároveň aby okomentovali desinterpretované a lživé věty, které se s fotkou Drahoše šíří v rámci předvolební kampaně.“

Napsal: Jan Cemper

administrator

Jsem šéfredaktor projektu. Narodil jsem se a žiji v Kolíně. Ve svém mládí jsem se angažoval v radikálním levicovém hnutí, což považuji za velkou osobní chybu. Mnoho lidí proto nechápe, proč najednou ověřuji faktické informace. Má odpověď je "právě proto". Válka na Ukrajině a následná islamofobní vlna mi pomohla si uvědomit, že spousta věcí na internetu není pravda. Vím, jak se dezinformace šíří i kdo je vytváří. Znám cílovou skupinu, na kterou jsou dezinformace zaměřeny. Těmito lidmi neopovrhuji a ani si nemyslím, že jsou nesvéprávní jedinci, kterým musíme vše vysvětlovat. Na stranu druhou zásadně odmítám, aby lež byla nazývána jiným názorem.