Očkování a konspirace

Jestli máte ve svém okolí člověka, který věří nějaké konspirační teorii, je vyšší pravděpodobnost, že bude nakloněn i odmítání očkování.

Zdá se vám to přitažené za vlasy? Tak si představte, že právě tohle ukázala studie “The Psychological Roots of Anti-Vaccination Attitudes:A 24-Nation Investigation“, publikovaná v roce 2018 v Health Psychology.
To, že spolu tyto dvě věci souvisí, nemusí být až takovým překvapením. Obě mají totiž společným jmenovatel, kterým je hluboká nedůvěra v oficiální výklad světa či vědecké poznatky.

Jde totiž o tohle.
Buď jsme participující bytosti, nebo ty vymezující se. A taky jde o to, k jakému mentálnímu / názorovému / ideologickému táboru jsme se kdysi dáno rozhodli přidat.

To je tak.
Každý z nás si den po dni, rok po roce vykládá svět, interpretuje jej a poměřuje se s ním. Někdo ho přijímá a snaží se v něm uplatnit, vyniknout, či jej posunout k lepšímu. To je model participativního přijímání. Na opačném pólu stojí ti, kdo svět vnímají primárně jako nehostinné, nedůvěryhodné, nepřátelské místo plné lži a klamu. To je model vymezení se vůči němu.

Vtip je v tom, že svět je přesně takový, jaký věříme, že je. Vnější i vnitřní. A vždy v něm najdeme to, v co věříme, že v něm je. No a to je to, o čem mluví sociální psycholog Jonathan Haidt, když říká, že „jakmile se lidé přidají k nějakému politickému týmu, začnou se zaplétat do přediva jeho morální matrice. Kam pohlédnou, všude vidí potvrzení svého velkého narativu..“
A naše názory a přesvědčení, když si je tak shrneme na hromádku, jsou výsledkem let, kdy jsme pozornost věnovali informacím, které nás utvrzovaly v našem přesvědčení, a zároveň jsme zcela ignorovali ty, které nabourávaly předem vytvořené dojmy a představy.

Musíme do téhle rovnice započítat ještě jednu věc. Odkud jsme, kdo nás vychovával a s kým žijeme a přátelíme se. Skupiny stejně smýšlejících lidí se totiž vzájemně ovlivňují víc, než jsou si jejich členové ochotni připustit. Narodíte-li se, vyrůstáte-li a žijete-li v prostředí, v němž převládá katolický, liberální, levicový, konzervativní nebo třeba nacionální, podezíravý a xenofobní pohled na svět, je pravděpodobné, že i vy budete katolíky, liberály, levičáky, konzervativci anebo nacionalisty, xenofoby a nedůvěřivci. A pokud jsou vaši přátelé vášnivými sportovci, luštiteli křížovek, horolezci či fanoušky metalové hudby, nejspíše vás strhnou ke stejné aktivitě.
Náhoda? Ani náhodou.

Ale zpátky k tématu – dostaneme-li se tedy do takového stádia nedůvěry k „oficiálnímu světu“, že začneme o všem pochybovat a přestaneme-li tomu ošklivému světu a jeho institucím věřit, najednou je tu tím větší šance, že naopak začneme dopřávat sluchu výkladům světa s touto naší tezí „všeobklopující lži“ souznící. To znamená: věřím-li, že vlády nám lžou, že za událostmi stojí ilumináti, reptaliáni nebo jiná tajná skupina, prostě že „všechno je jinak“, pak je pravděpodobné, že nebudu věřit ani vyjádřením jiných oficiálních míst – kupříkladu o prospěšnosti očkování, protože si snadno dohledám, že za ním přece stojí farmaceutická lobby či ještě něco horšího…

Takový myšlenkový proces je sice snadno přehledný a dává nám jednoduché odpovědi na složité otázky, problém ale je, že takové odpovědi jsou často nesprávné, že nás zaslepuje vůči skutečnosti, která je vždy bohatší, pestřejší a komplikovanější než se může zdát.

A to nejlepší nakonec.
Věci mají důsledky. A tak se letos stalo, že nás Světová zdravotnická organizace vyškrtla ze seznamu zemí, v nichž byly vymýceny spalničky. Vracejí se, protože se tu už lidé proti nim nechtějí nechat očkovat…